S příchodem teplého a slunečného počasí se naše herní aktivity přesunuly velice rychle do venkovních prostor. Letos jsem se poprvé pustila do zahradničení - tedy dostala jsem přidělený pozemek a jala se rozdělit jej na záhonky a vypěstovat si první plodiny. Já nejsem žádná super zahradnice, na všechno se 20x ptám, pořád tu mám nějaký plevel, záhonky jsou křivé... Ale věřím, že jednou z toho tady budu mít pěkný kousek zahrádky, na kterém bude všechno, co si přeju.
Velice rychle se tedy u nás ujalo zalévání - Raubíř pravidelně zaléval bylinky, na záhonku i v truhlíku a postupně přidal rajčátka a dýně. Musím říct, že být po jeho, tak zaléváme asi 10x denně.
S přibývajícími dny se konečně začalo sklízet, takže nastoupila kolečka a sklízení. Jasně, několik kousků bylo zelených, pár utrpělo při nešetrné manipulaci, ale ta radost v očích dítěte, že samo dokázalo utrhnout rajče a dát je do koleček a teď vám je hrdě veze - ta vyváží úplně všechno! Postupně se mnou okopával záhonky, vytrhával plevel a zastříhával rajčata, přebíral bylinky a dával je na sušení... Jsem ráda, že budu jednou doma mít dítě, které ví, že cuketa neroste v supermarketu, ale na zahrádce!
Také jsme na zahradě postavili pískoviště. Tam si Raubíř přenesl dvě hry z domova: ježdění s auty a vaření. Proto jsem uvažovala i o zbudování venkovní pískové kuchyňky, ale to už jsem letos nestihla. Zatím si ji dávám jako výzvu pro příští rok, ale uvidíme, jestli ho bude vaření nadále takhle moc zajímat...
A přes léto nemohlo chybět ani koupání :-)! Jen nám chvíli trvalo, než jsme pořídili bazének, takže zpočátku si musel raubíř vystačit s vaničkou.
Samozřejmostí pro nás jsou i dětská hřiště, Já osobně jimi neopovrhuji a klidně tam vyrazím. To u nás je zrovna takové skromné, pouze s klouzačkou, pružinovou houpačkou a kolotočem, ale třeba u babičky jsou fakt suprové prvky. Prolízačky, nestabilní plošiny, šplhání po laně, apod. A jak už jsem psala v minulém příspěvku - velkým pokrokem pro mě je, že když jsou tam jiné děti, tak už to není taková tragédie, ale Raubíř se snaží domluvit, říct si o něco a nechce hned odcházet... Uvidíme, jestli se to nemůže zase zlomit :-).
Úplně nejlepší dětské hřiště jsme zatím viděli ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Bylo plné dřevěných prvků pro děti, což bylo parádní! |
![]() |
Raubířovo nejoblíbenější z místních hřišť - s pavoučkem :) |
Nesmí chybět ani odrážedlo, které se stalo super pomocníkem na cestách. Raubíř od 2 let prakticky nepotřebuje kočárek. Většinu ujde, nebo vyrážíme právě s odrážedlem, v krajním případě to jistí nosítko, ale to se stalo snad 1x...
A další alternativou cestování je koloběžka. Na svoji koloběžku jsem si pořídila sedátko a na dopravu po obci neznám lepší přibližovadlo! 1x týdně na ní jezdíme do Lesní školky a Xkrát tady do knihovny, na nákupy, na poštu a někdy i jen tak se projet, protože Raubíř tuto činnost miluje. Benefitem samozřejmě je, že já mám pohyb a to pořádný - ta váha dítěte je tam znát!
Geokačerka
Ahoj, taky nemáme nic proti dětským hřištím a chodíme prakticky každý den. Hlavně nás ale baví taková ta hřiště, která mají nějaký netypický prvek. Nedávno jsem objevila, že existují takové velké kuličkodráhy. Hodně mi to připomnělo dětství, když jsme z písku stavěli různé trati a pak tam dělali závody. :)
OdpovědětVymazat