Jede se na kolo

Počasí venku odpovídá přesně mé definici léto. Teplo, sluníčko, prostě takové, že je pořád chuť na zmrzlinu, studené koktejly a samozřejmě nezbytnou ledovou kávu. Tak před deseti lety bych trávila celé toto období na bazénu, u rybníka, v lomu, prostě kdekoli u vody. Ale jak člověk stárne, tak se mu asi mění jeho chutě a potěšení (a hlavně postava), a proto už posledních pár let před povalováním se v plavkách dávám přednost ježdění na kole a pořádným výletům. Takže v neděli jsme si pěkně vyjeli provětrat brka a dali si parádní cestu. Povětšinou lesem, kde se teplota příjemně snížila a pro vyjetí kopců byla skoro ideální :).

Naše trasa podle GPSky

Celková bilance: 71 km

Ujeto za 3 hodiny čistého času a skoro 6,5 hrubého (njn, ty pixle se holt samy nepřemisťují. Asi si budu muset znovu přečíst Harryho Pottera, abych zjistila, jaké je to lítací kouzlo:)..

Průměrná rychlost: 19,47 km/hod (ale jde to i rychleji, pokud nejste líní jako já :)

Na začátek příjemná polňačka, trochu asfaltu, ale za chvíli je z něj lesní cesta, která se sice krásně klikatí podél potůčku, ale taky pořádně zvedá svůj sklon. Šlo to naštěstí pozvolna, takže jsem jen postupně přehazovala na větší a větší kolečka vzadu a na menší vpředu. No a najednou tam byl třetí nejlehčí převod. Pro mě druhý, páč na kašpárka nejezdím :). Prostě pár kopečků, abychom si vzpomněli, že ten geomorfologický celek tady je Drahanská VRCHOVINA. Inu od slova jezdit z kopce ten název asi nebude.. Po 26 km se blížíme k nejvyššímu bodu naší cesty a k prvnímu (a poslednímu) radlerovému odpočinku (tímto zdravím příslušníky městské policie).

Další část cesty vede zase trochu jinou krajinou, spíše po asfaltu, ale kolem polí. Je poznat, že je tu vyšší nadmořská výška, trochu chladněji a hlavně ráz krajiny je lehce narušen větrnou energetikou. Ale mně se ty větrníky líbí, je to takový sympatický zdroj energie, osaměle stojící uprostřed pole.

Větrné elektrárny u Protivanova

Kdo nevěří na pohádky, tak na této cestě uvěří, protože na něj čeká víla. Opravdová víla. Víla Amálka. Stojí tam sama  a kontroluje všechny projíždějící cyklisty a procházející turisty. Jen o ní asi skoro nikdo neví, protože se kolem ní stále víc a víc rozsrůtají další porosty, až možná ji jednou úplně zakryjí. A nebo se najde nějaký hodný pocestný, který to všechno vyčistí a dá zase víle volný pohled do krajiny?

Víla Amálka, trochu schovaná ve stínu stromů, odrážejících zapadající sluneční paprsky

Na závěr se přibližujeme k Moravskému krasu. Krajina se zase mění, jedeme lesem, na cestě je i pár brodů, který vesměs zbaběle tlačím po nedalekých lávkách, protože mně někdo vyděsil, kolik že tam bývá vody a jak se namočil.. Njn, jak se to říká, gatě jsem měla stažené a to jsem ten brod ještě neviděla.. A před ním se pak blbě nasazovaly :). Suchý žleb nás přivítá jako vždy tak o 5 stupňů nižší teplotou, než kolik bylo v okolí. Ale čeká nás cesta v tom příjemnějším směru, takže než se člověk naděje, už je z něj venku. No, nebudu komentovat, že závěrečných 8 km někdo hnal jako splašený a cifra na tachometru nešla prakticky pod 30... Jde to jet rozhodně pomaleji!

Pokaždé když tady u nás vyrazím na kolo, mám pocit, že není lepší krajina na jízdu. Žádný cloumáky, kde by člověk vypustil duši, cyklostezky upravené, značené, vedoucí pestrým okolím. Možná je to tím, že je to vlastně doma, ale jezdí se mně tu u nás nejlíp. A pokud vás to trochu inspirovalo, tak vytáhněte kolo a běžte ho taky provětrat. Já osobně neznám lepší pocit, než být příjemně unavená a po dobrém výkonu.

Krásný den,

Geokačerka