Hrajeme si venku (2-2,5 roku)

S příchodem teplého a slunečného počasí se naše herní aktivity přesunuly velice rychle do venkovních prostor. Letos jsem se poprvé pustila do zahradničení - tedy dostala jsem přidělený pozemek a jala se rozdělit jej na záhonky a vypěstovat si první plodiny. Já nejsem žádná super zahradnice, na všechno se 20x ptám, pořád tu mám nějaký plevel, záhonky jsou křivé... Ale věřím, že jednou z toho tady budu mít pěkný kousek zahrádky, na kterém bude všechno, co si přeju. 

Velice rychle se tedy u nás ujalo zalévání - Raubíř pravidelně zaléval bylinky, na záhonku i v truhlíku a postupně přidal rajčátka a dýně. Musím říct, že být po jeho, tak zaléváme asi 10x denně.

S přibývajícími dny se konečně začalo sklízet, takže nastoupila kolečka a sklízení. Jasně, několik kousků bylo zelených, pár utrpělo při nešetrné manipulaci, ale ta radost v očích dítěte, že samo dokázalo utrhnout rajče a dát je do koleček a teď vám je hrdě veze - ta vyváží úplně všechno! Postupně se mnou okopával záhonky, vytrhával plevel a zastříhával rajčata, přebíral bylinky a dával je na sušení... Jsem ráda, že budu jednou doma mít dítě, které ví, že cuketa neroste v supermarketu, ale na zahrádce!

Také jsme na zahradě postavili pískoviště. Tam si Raubíř přenesl dvě hry z domova: ježdění s auty a vaření. Proto jsem uvažovala i o zbudování venkovní pískové kuchyňky, ale to už jsem letos nestihla. Zatím si ji dávám jako výzvu pro příští rok, ale uvidíme, jestli ho bude vaření nadále takhle moc zajímat...

A přes léto nemohlo chybět ani koupání :-)! Jen nám chvíli trvalo, než jsme pořídili bazének, takže zpočátku si musel raubíř vystačit s vaničkou.

Samozřejmostí pro nás jsou i dětská hřiště, Já osobně jimi neopovrhuji a klidně tam vyrazím. To u nás je zrovna takové skromné, pouze s klouzačkou, pružinovou houpačkou a kolotočem, ale třeba u babičky jsou fakt suprové prvky. Prolízačky, nestabilní plošiny, šplhání po laně, apod. A jak už jsem psala v minulém příspěvku - velkým pokrokem pro mě je, že když jsou tam jiné děti, tak už to není taková tragédie, ale Raubíř se snaží domluvit, říct si o něco a nechce hned odcházet... Uvidíme, jestli se to nemůže zase zlomit :-).

Úplně nejlepší dětské hřiště jsme zatím viděli ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Bylo plné dřevěných prvků pro děti, což bylo parádní!

Raubířovo nejoblíbenější z místních hřišť - s pavoučkem :)

Nesmí chybět ani odrážedlo, které se stalo super pomocníkem na cestách. Raubíř od 2 let prakticky nepotřebuje kočárek. Většinu ujde, nebo vyrážíme právě s odrážedlem, v krajním případě to jistí nosítko, ale to se stalo snad 1x...

A další alternativou cestování je koloběžka. Na svoji koloběžku jsem si pořídila sedátko a na dopravu po obci neznám lepší přibližovadlo! 1x týdně na ní jezdíme do Lesní školky a Xkrát tady do knihovny, na nákupy, na poštu a někdy i jen tak se projet, protože Raubíř tuto činnost miluje. Benefitem samozřejmě je, že já mám pohyb a to pořádný - ta váha dítěte je tam znát!

Geokačerka