Zápisky ze Slovinska

Miluji cestování. Což možná nezní až tak překvapivě, uvážíme-li, že jsem studovala zeměpis, ale myslím, že chvílemi už to u mě hraničí s posedlostí. Stále mám totiž pocit, že jsem vlastně nic neviděla, nikde jsem nebyla a z celého toho obrovského světa prakticky nic nenavštívila. A proto, dokud to jde rozšiřuji obzory a neodmítám žádné nabídky, tím méně, pokud jsou tak lákavé, jako byla tato! Vydat se na studijní pobyt do Slovinska a strávit tam 9 dní v přírodě, v horách, u moře, v jeskyních a přitom poznat systém tamního vzdělávání a školství a školských vzdělávacích zařízení.

Slovinsko je úžasná země. Rozlohou odpovídá přibližně Moravě, jeho hlavní město má méně obyvatel než Brno a přesto na jeho území najdeme všechno! A na rozdíl od severských zemí, je to všechno na malém kousku a nemusíte tak pořád jezdit 500km vzdálenosti. Doslova za pár hodin se přesunete od teplého mořského pobřeží do 1000 m n. m., do chladných hor, abyste vzápětí objevili zákopy první světové války, rozbořené domy po vojácích a nebo díru, která je zaručeně jeskyní, protože těch je ve Slovinsku více než 10 000.

Navíc má Slovinsko podobnou historii jako naše země, ale na rozdíl od nás, Slovinci jsou na svoji historii hrdí! Pokud máte štěstí, domluvíte se s nimi česky, pokud si nerozumíte, tak každý z nich mluví anglicky.

Já jsem ale nebyla ve Slovinsku na výletě, ani na poznávacím zájezdě. Byla jsem tam s Lipkou na studijní cestě. Díky tomu jsme měli možnost navštívit několik Center školních a mimoškolních aktivit (CŠOD), podívat se do řady nepřístupných jeskyní a vyzkoušet různé aktivity. Poznali jsme tak Slovinsko i z jiných pohledů, než se naskytnou běžnému turistovi.

Nádherná řeka Soča, v pozadí Alpy - toto je pro mě příroda!

 Během devíti dnů jsme navštívili domy Lipa, Rak, Breženka, Burja a Kavka. Slovinci byli milí, představili nám různé výukové programy, z nichž mě zaujal hned ten první, kdy si děti vyrábí vlastní dřevěné předměty - mlýnek na vodu, roh nebo sběrátko na lesní plody.

 

Na geologicko-geografickém výukovém programu jsme mohli na kanoích proplouvat nerušeně mořskými vodami na hranicích Slovinska a Chorvatska, zkoumat chov slávek, řešit důvody sporů Slovinců a Chorvatů nejen o mořské vody, ale i o pobřežní části a přemýšlet nad důvodem obrovského množství bublin při vjezdu do přístavu.

Přístav na slovinsko - chorvatských hranicicích

Díky cykloexkurzi jsme objeli periodicky vysychající Cerkniško jezero, neuvěřitelný přírodní úkaz - jezero, která se zaplavuje v době jarního tání sněhu a jarních dešťů, naplní se vodou a do podzimu je jezerem. Poté postupně vysychá. A protože tento úkaz nespatříte, pokud tam nebydlíte, vytvořili zde model, který celé toto zaplavování krásně ukáže během asi 20 minut! Model je možné navštívit ve vesnici Cerknice, prezentace a povídání k modelu zda mají díky katedře biologie PdF MU namluvené i v češtině!

Také jsme měli možnost prolézt různé jeskyně, které tamní CŠOD používají pro svoji výuku o jeskyních a jejich funkcích - Tkalca jama, Dimina jama, Kavkna jama a podívat se na různé propasti, závrty, mosty, ponory a vývěry (například i Mali naravni most nebo Velki naravni most v oblasti Rakov Škocjan, kde se dokonce natáčeli některé díly Vinnetoua - Old Shurehand).

Velky naravni most, pod ním tekoucí řeka Rak, která se za ním propadá v jeskyni Tkalca jama

Odpočinkem a adrenalinovým zážitkem pro mě byl sjezd řeky Soča na raftech - i když to bylo jen na slabé 2 hodinky a náš instruktor byl tak zkušený, že vyklopit se, jsme mohli pouze s jeho souhlasem, tak to byl zážitek a pro nás nevodaře a neraftaře to byl adrenalin.

Rafting na řece Soča stojí za to, ale cena 50€ je opravdu vysoká. Kdybych tohle měla platit jako turista, tak bych asi rafty vynechala. My měli díky naší organizaci dosti velkou slevu.

 Opravdu zajímavé byla také návštěva salinišť - místa, kde se tradičním způsobem získává sůl. My jsme nenavštívili největší slovinské saliny, ale ty co jsou součástí Strunjanského národního parku. Výroba soli z mořské vody zde má dlouholetou tradici (více než 1000 let) a je celkem obdivuhodné, že dodnes se nejdou lidé, kteří tuto tradici šíří a udržují. Mimochodem, celé zpracování soli touto cestou je dosti náročné a hodně sofistikované a pokud nevíte, jak již skoro hotovou sůl uchránit před případným deštěm, můžete na tom taky prodělat boty. 

Strunjanské saliny - pole k odpařování mořské vody. Zajímavé bylo, že v celé oblasti je vegetace přizpůsobená slané půdě a proto cokoli zde ochutnáte, tak chutná slaně :).

 Kromě výukových programů jsme měli možnost poznat i jiné krásy Slovinska. Z těch "okem vidicích" rozhodně stála za to noční procházka přímořským letoviskem Piran, muzeum první světové války v Kobaridu, výstup na horu Matajur (1642 m n. m.) - celé pohoří, kde tato hora leží se stalo dosti strategickým bodem při bojích mezi R-U a italskou armádou v roce 1917, zákopy první světové války (Kolovrat), famózní podívaná u vodopádu Kozjak, kde se vám tají dech z množství vody, které zde padá volným pádem dolů, nebo návštěva hradu v Ljubljani s krásným výhledem na město. Právě Ljubljanský hrad je dosti zajímavý svojí architekturou, neboť dost zvláštně propojuje staré prvky s naprosto moderními. Vchod na záchody vytesaný ve skále, moderní prosklená budova informačního centra nalepena z jedné strany k hradbám, z druhé k dřevěnému mostu. A na závěr i turisticky profláklé a hojně navštěvované Škocjanské jeskyně - vlastně první památku UNESCO, kterou jsem navštívila.  

Cestovatelka Kač poprvé

Cestovatelka Kač podruhé

Zážitkem je také slovinská kuchyně. V něktrých ohledech se o od té naší moc neliší  - vegetariáni měli asi 3x za tu dobu smažený sýr :), ale přesto najdeme rozdíly. V CŠOD Breženka nám připravili takovou skvělou rybu!

Zajímavostí byli i hodně husté a bohaté polévky na večeři a trhané palačinky - takže milé kuchařky, až budete dělat palačinky a nějaké se roztrhne, stačí říct, že je to na slovinský způsob :).

V čem ovčem Slovinsko nemůže konkurovat je pivo! Jejich nejlepší a domácky zprácovávané pivo chutná jako voda z popelníku od cigaret. Takže VIZIR ne :)! Ani po namáhavém výstupu na Mirnou Goru to nestálo za to :(! A to jsme dokonce navštívili přímo domácí pivovar, kde nám dali ochutnat místní speciály - tmavé pivo a třináctku. Mohu k tomu říct, že je to opravdu nezapomenutelný zážitek...

Co mě překvapovalo celou dobu, byla čistota, která panovala všude kolem. Nikde žádné papírky, obaly, pet lahve - prostě čistota a taky upravenost. Je prostě na první pohled vidět, že Slovinci mají tu svoji zemi rádi a podle toho se k ní i chovají.

A co mě překvapilo na všech výukových programech je úžasná spojitost zeměpisu, biologie, geologie, speleologie a historie. A spousty vycházek a času, co tráví v přírodě.

Byla to trochu jiná cesta, než klasická dovolená. I když, v moři jsem se vykoupala hned třikrát a kešky jsem taky hledala, co to šlo! Ale odjela jsem s pocitem, že tahle země je nádherná a stojí za to, se do ní vrátit! Doufám, že k tomu najdu příležitost, čas a finance.

Snad jsem vás aspoň trochu navnadila a i vy už začnete spřádat své velké cestovatelské plány na léto!!

Kač.