Pozdravy z Krásenska

Původně měl tenhle článek být úplně o něčem jiném. Měl být o stěhování, o úklidu, znovu nalézání již ztracených věcí a ztrácení nově pořízených věcí, o naprosté beznaději něco najít a o dvacáté šesté verzi dokonale zařízené kuchyně. Ale vzhledem k tomu, že jsem po dvou měsících konečně vyrazila do přírody, prošla se, nadýchala čertsvého vzduchu a hlavně vytáhla GPSku a vyrazila na kešky, bude to o něčem jiném. Bude to o krásách Moravského krasu, o nezimním počasí na Drahanské vrchovině, o šedi a stmívání, o lese a jeskyních a o nečekaných překvapeních, které vás mohou potkat.

 Na všech mých cestách a procházkách krajinou mě provází krásná Boží muka. Už v minulosti to nebyly jen připomínky křesťanství, ale díky své viditelnosti také významné orientační body v krajině a tato funkce jim (alespoň pro mě) zůstala dodnes.

Jaro je na spadnutí a to je teprve začátek března. I když je povšech stránkách jaro nejkrásnějším obdobím, tak pro mě je to pořád taková malá předzvěst léta... Brzy to už bude :).

Vždycky se najde něco, co mě překvapí, co nečekám a z čeho jsem paf. Sice koukám do mapy, hledám kešky na webu, ale pokaždé mě něco malého unikne. Jako třeba tahle vápenka... To prostě jdete, jdete a najednou, uprostřed lesa - věž :)

A občas i příroda ukáže všechny svoje stránky. Koloběh života je věčný a nezastavitelný.

Při procházkách Drahanskou vrchovinou se člověku často naskytne výhled na důstojný bod, na místní orientační bod, který předčí všechna boží muka. I když dnes už jeho význam trochu pohasl, tak tento vysílač byl při nástupu televizního vysílání tím nejdůležitějším - Kojál.

Cestou necestou jsem to prošla a na konci měla krásných 8 km za necelých2,5 hodiny a k tomu ještě 3 kešky. A kudy jsem to vlastně šla si můžete prohlédnout zde:

Jsem zpět. Nejen zde na blogu, ale zpět u geocachingu a u svého putování. Stěhování jsme zvládli, s trochou zádrhelů, ale bydlíme ve vlastním.. a o tom až v dalším příspěvku. Teď se jdu dál kochat Drahanskou vrchovinou,

Geokačerka