úterý 18. března 2014

Vzhůru dolů

Však je to jen 70 metrů strmě dolů po žebříku, nejprve rourou a pak už jen po ukotveném žebříku. To, že vám místy připadá, že se držíte hlavně za ruce a jste mírně v záklonu, to je v pořádku. Holt je to jeskyně, do které se nedostane a ani nevleze každý. Zkušený borec je dole snad do minuty, my pomalejší to dáme za několik minut s přestávkami na vydýchaní a hlavně na hledání cesty, protože ono je to všechno jen bláto a kamení a ve svitu čelovky toho moc vidět není. Ale pokud překonáte strach a závratě (naštěstí mně nehrozilo ani jedno), hravě se dostanete do jeskynního systému Spirálka-Piková dáma, konkrétně do jeskyně Spirálka, ležící na hranicích katastru obce Holštejn a Ostrov u Macochy. 

Náš průvodce Bradek ze skupiny Plánivy

Sestup dolů

Ten sestup dolů je na celé akci takový drsný začátek, po němž se vše uklidní a už se jen jde nebo spíš skáče mezi kameny, nebo po takovém blátivém chodníčku, občas vyhnete nějaké kaluži a když je nejhůř, sednete na zadek a ten kopec dolů sjedete.
Poklidná chůze ale skončí, když se objeví malé jezírko, které je nutné překonat na laně. Zdá se jednoduchý úkol, ale pro nás vysoké je zrovna tady trochu adrenalin správně se proplést, udržet se, nespadnout a ještě jít po správné straně lana, kde jsou úchyty. Ruce mám zpocené, možná mokré od všudypřítomné vody, které je zde opravdu hodně. A to na povrchu prý bojujeme se suchem. 

Jezírko v cestě

Přestože na začátku se dozvíme, že v jeskyni nejsou vlastně žádné krápníky, tak rozhodně nouzí o ně tahle jeskyně také netrpí. Záclony, varhany, krásné stalagmity. Jasně, kdo čekal Kateřinskou jeskyni a její čarodejnici asi bude zklamán. Já však zklamaná nejsem, jsem nadšená a zkouším, co můj starý kompakt ještě zvládne vyfotit. A jsem docela příjemně překvapená.

Záclona
Spirálka

Projdeme největší jeskynní místností nazývanou Discodóm. Dnes už se tu diskotéky nepořádají, ale dříve... No však ten název se od něčeho odvodit musel :). Pokračujeme ještě dále hlouběji? víc dozadu? No v tom podzemí se to asi těžko určuje, ale jdeme až tam, kam nám to podzemní voda dovolí. Pak už by to bylo na koupačku a nikdo z nás s sebou nemá plavky (kupodivu...). Ale prý za tisícovku by si i průvodce zaplaval... Škoda, že peníze zůstaly na povrchu.

Máme za sebou zhruba 500 metrů, ale člověk je pořádně utahanej. Na zpáteční cestě se pak ještě nadšeně vydáváme prozkoumat komín a plazivku. Zde teprve začne pořádný adrenalin a naopak svoji výšku pokládám za největší plus. Nohy ruce natažené, držím se lana a snažím se na kluzkém bahně vydrápat, co nejvýš to jde. Hlavou mně probleskne jediná myšlenka - jak tohle proboha půjdu dolů?!? Jenže myšlenka hned mizí, protože přede mnou je plazivka, kterou se musím dostat za ostatními účastníky. Kdesi tam na konci tunelu slyším hlasy a vidím světlo, ale poskládat se do té mikro díry, protáhnout se a ještě si u toho nerozbít hlavu o nějaký krápník (nebo spíš nezničit nějaký krápník) se zdá být skoro nadlidský výkon. Přesto se podařilo a já se stylem housenka hrabu k ostatním.

Výlez z plazivky

Výhled, který se nám tu objeví stojí za to. Strop je posetý brčky, vidíme krásné stalaktity a stlagmity, prostě paráda. Fakt, že je člověk zcela jako prase a bahno má i za ušima je naprosto vedlejší. Kochám se, fotím a užívám si jeskynní klid a atmosféru.
  
Brčka a další krápníky

A pak se vydáváme na cestu zpět. Plazivka z kopce jde kupodivu rychleji než do kopce. I když - jít tu sama a nevědět, že na konci je díra ven, nikdo by mě tam nedostal. Zase takovou náturu nemám. Nicméně se i cesta z kopce ukáže jako celkem v pohodě. Stačí se dobře držet na laně a hóódně natáhnout nohy. 

Cesta zpět ubíhá mnohem rychleji, možná nás některé žene i hlad. Na závěr nás čeká největší sportovní výkon a to je zdolání těch 70 metrů po žebřících zase nahoru. Rukavice se hodí, žebříky studí a bahno klouže. Špinavej je člověk od hlavy k patě a před sebou jen vidí šprušle žebříku. A leze a leze... až najednou přijde teplý vzduch a jste nahoře. 

Žebřík aneb Jdeme zase nahoru

Ve Spirálce jsem byla podruhé. Poprvé jsme lezli ještě lepší plazivky, takové více na tělo, řekla bych. Na druhou stranu, tentokrát jsem vylezla špinavější, počet modřin bych řekla, že je srovnatelný s minulou výpravou. Ale byla to paráda!


Snad se ještě do nějakého dalšího podzemí Moravského krasu dostanu a dostojím tak čest svému jménu :), vlastně spíš pradědovu....

Geokačerka

2 komentáře:

  1. Bezva, tak jsem si zhruba ozkoušel jak tady fungují komentáře - a původně jsem psal: "Inspirativní" ;) A že je to u mě otázkou správného načasování, už dlouho :)) Jirka S.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka