Putování Polskem #3

Poslední část z našeho prázdninového cykloputování po Polsku je tu. Po noci strávené v klášterní zahradě sedáme za hezkého počasí na kola a vyrážíme došlapat ty poslední kilometry. Začínám věřit, že ten Gdaňsk dáme!!

 

11. den Lipka - Bogaczewo (134 km) koupeme se a překonáváme rekordy

Fouká, fouká a fouká... A navíc je to samej kopec nahoru. Což jako geograf, jedoucí k moři, k Baltu, jehož hladina je naším východiskem pro určování nadmořské výšky, nějak nechápu.

Ráno ještě navštěvujeme chrám v Lipce a stavíme pro kešku v blízkém lese, abychom vylepšili tu naši chabou bilanci. V obci Lutry pak zastavujeme a využíváme nádherného počasí ke koupeli. Voda v Lutrijském jezeře je studenější, ale za koupel v těchto podmínkch je člověk vděčný, takže si nestěžuju a cachtám se :).

Lutrijské jezero

Zbytek dne je už jen o disciplíně a výdrži. Makáme co to dá, vítr se naštěstí utišuje a konečně začínáme klesat k tomu Baltu. Na konci dne hlásí GPSka nadmořskou výšku 10 m.

Večerní hledání noclehu je zase zážitkem. Přestože se jeden pán po našem dotazu na "Noclegi" rozhodl, že nám stůj co stůj pomůže, dojíždíme na jeho radu k jakémusi wellness centru u dálnice, kde noc stojí asi 180 zlotých. A tak přemlouváme slečnu na recepci, jestli si za pár zlotých (ve finále asi 20) můžeme postavit stan na trávníku za barákem a jen se k nim jít tak trochu osprchovat. A kupodivu nám to prošlo :).

12. den Bogaczewo - Stegna (100 km)

Tak jestli dneska všechno klapne, budeme nocovat na pobřeží Baltu. Ovšem, to by ráno nesmělo lít jako z konve. Náš letitý stan už tyto přívaly nedává a tak máme o ranní zábavu postaráno. Jen pozorujeme, kde už to netěsní a kudy to začne protékat. Snídáme, čistíme si zuby - vše ve stanových apsidách, za které jsem opět a již po několikáté našemu stanu vděčná. S 1,5hodinovým zpožděním se nakonec vydáváme na cestu, pláštěnky na brašnách a připraveni na nejhorší.

Kupodivu se umoudří počasí, a dnešní cesta nám připravuje jiné zážitky. Tak nejprve uzávěrka silnice a objížďka, tvářící se, že nemáme šanci projet. Kolemjedoucí traktorista je však jiného názoru, nám přijatelnějšího a tak se rozhodujeme to zkusit. A vyplatilo se, prvních 10 km ušetřených :).

S odcházejícím deštěm se zvedá vítr, který nám dost silně brání v jakékoli jízdě, abych tak řekla. Mám pocit, že jedu ze šikma a řídítek se držím tak křečovitě, že mám otlačené ruce víc než zadek! A při jízdě po silnici číslo 22, v mapě výstražně znázorněné červenou barvou, už nesleduju nic jiného než krajní bílou čáru a silou vůle se na ní snažím udržet - navzdory větru a projíždějícím kamoinům.

Zcela unavení a ošlehaní vichrem přijíždíme do Marlborku a vydáváme se na prohlídku největšího středověkého křižáckého hradu v Evropě. Vstupné je poněkud západoevropské, ale asi to stojí za to. Asi protože je tam přelidněno, přeprohlídkováno a interiéry nás spíš zklamaly. Vydali jsme se na prohlídku bez průvodce, což jsme později i hodně kvitovali, protože průvodcovské prohlídky jsou tam velmi rychlé, dynamické a hlavně je zcela běžné, že se vám v jedné místnosti sejdou 3 prohlídky, ještě ideálně každá v jiném jazyce :). Nakonec jsme neprošli celý hrad, ale to podstatné jsme viděli.  A ten pohled na něj, když jsme město Marlbork opouštěli, neskutečné!

Marlbork v celé své kráse

Z Marlborku pokračujeme dál na sever, až k Baltu :). Cesta je pohodová, ale docela dlouhá. Do kempu se dostáváme až kolem 20.hodiny. Ještě si příjemně popovídáme s polským motorkářským párem a ochutnáme dvě polská piva z plechovky a unavení zalézáme do spacáků a těšíme se na zítřejší den. 

13. den Stegna - Gdaňsk (65 km) a další město v dešti

Ráno si trochu přivstaneme, abychom v pohodě stihli osvěžující koupel v moři, v Baltu. No, voda je sice studenější, než bych si já jako představovala, ale je slaná, koupu se v moři! V plavkách navíc krásně vyniká mé cyklistické opálení a naštěstí je v nich poznat i těch téměř 7 kg, co mě tato dovolená stále - jinak bych si sem takovou foto nikdy nedala!

Geokačerka se koupe v moři :)

Vykoupaní, zasolení a zaprasení od písku sedáme zase na kola a jedeme navštívit koncentrační tábor Stutthof. I když atmosféra není až tak děsivá jako v Osvětimi (umřelo tu pouze  65 000 lidí), tak stejně odjíždíme zase s divnými pocity. Ani nevím, jak bych je popsala. Na jednu stranu se mně chce číst knížky o těchto hrůzách, na druhou stranu mně z toho běhá mráz po zádech a nenacházím ani zlomek pochopení... A kdesi vzadu hlodá červík, co když se to vrátí? Co když se tu objeví znova nějaký nový Hitler?

Pokračujeme dále do našeho cíle, do vysněného cíle, který se ještě před pár dny zdál skoro nereálný. Překračujeme, tedy přejíždíme řeku Vislu a vjíždíme do přístavního města Gdaňsk. 

Prom přes Wislu a už jsme v Gdaňsku

A jak už tomu v našem případě bývá, začíná pršet a celé město tak procházíme v dešti. Navíc zde zrovna v tu dobu probíhá nějaký běžecký závod, takže pohyb s našimi poněkud prostorově výraznějšími koly je místy dost obtížný.

Nicméně závody mají i jednu velkou výhodu. Ve městě je řada stánků, kterénabízí nejrůznější dobroty. Z nich vybíráme pajdachléb - což je obří, asi 40 cm dlouhý krajíc chleba, který si můžete nechat obložit různými věcmi - my jsme hamounsky šli do všeho, takže: namazáno sádlem, poté opražená klobása, opečené maso, zkaramelizovaná cibulka a nahoru tradiční kvašená okurka. Něco tak luxusního jsem nejedla. Jet znovu do Polska, tak na tohle jdu! Byl výborný, byl teplý a ty věci na něm byly luxusní. Ano, to byl pajdachleba.... Ještě teď mně tečou sliny, když tu o něm píšu!

Pár onbrázků z Gdaňsku

Nicméně, abychom tedy nezůstali jen přízemního popisu žracího zastavení, procházíme náměstí Gdaňsku, prodíráme se davy turistů kolem pobřeží a střídavě sundáváme a nandáváme pláštěnky. Kocháme se cihlovými stavbami, mlýnem, operou, kostely a katedrály, zaujme nás šalina - loď (tedy tramvaj loď) a po třech hodinách centrum opouštíme a vydáváme se po cyklostezce spojující trojměstí Gdaňsk - Sopoty - Gdynia hledat kemp, kde zakotvíme na dnešní noc.

14. den Gdaňsk - Gdynia ??? km nezmapováno, nenajeto, prostě všechno špatně

Ano, všechno špatně. Po příjezdu do Gdyně, chceme koupit zpáteční lístky na vlak a vydat se projet sopotskou lázeňskou promenádu, zjistit si, jestli bude potřeba ještě hledat nocleh a podobně. Ovšem, to bychom museli mít jiné znalosti o polských dráhách. Na nádraží začíná asi nejdobrodružnější část naší cesty. Nejprve se zdá, že se z Gdyně nedostaneme dříve než ve středu. Zkoušíme najít jiná spojení, ale pokladní nám příliš nepomáhají. Pokud jim konkrétně neřeknete, kam chcete jet, nic nevyhledají. Nakonec seženeme lístky na rychlík do Krakowa. Dál se prostě uvidí, snad něco pojede a bude to i brát kola... Jenže ten rychlík odjíždí za hodiny a tak z celé lázeňské promenády Sopot můžeme tak maximálně vzpomínat na to, co jsme viděli cestou po cyklostezce a o odbočkách na moře, kam jsme se chtěli ještě zajet vykoupat, si můžeme nechat zdát. Ještěže venku začíná oěpt pršet...

Cesta do Krakowa trvá 11 hodin, dojíždíme s hodinovým zpožděním a následuje další, noční čekání na vlak do Katowic. Pijeme hnusnou černou kávu z kelímku a vyčkáváme, až se otevřou pokladny a my si budeme moci koupit lístek.

15. den Katowice - Bohumín - Brno a domů (120 km) a jsme zpět

Ve vlaku do Katowic si neodpočneme, natož abychom se prospali. Slouží jako noční rozvoz, takže je v něm pěkný bordel a člověk se spíš neustále dívá, zda-li mu někdo nepozvrací věci. Beze spánku tak v 6 hodin ráno vyjíždíme z nejmodernějšího polského vlakového nádraží směrem k českým hranicím. Před námi je něco kolem 90 km a snaha stihnout vlak ve 12.30. Makáme co to dá, na poslední den docela výkon a ve 12.18 kupujeme v Bohumíně lístky. Po nalodění do vlaku já lehám na kupé sedadlo, přivřu oči a vzbudím se až ve Vyškově. Cítím se dobře odpočatá a tak souhlasím, že zbývajících 30 km z Brna domů ještě dojedeme machrovsky na kolech a tím završíme naše cyklo putování.
A až teď si uvědomuji, že kvůli stihnutí vlaku, jsme se s Polskem rozloučili jen narychlo... Možná taky důvod, proč se tam ještě vrátit. Je to pozoruhodná země a po této dovolené mám na celé Polsko úplně jiný názor, než kdy dříve.

Geokačerka