úterý 30. května 2017

S "miminkem" do MHD

aneb O našem cestování vlakem, autobusem, šalinou i trolejbusem - dnes o osobních vlacích

My jsme velcí cestovatelé. Loni touto dobou jsem si ještě tak moc nevěřila a pomalu si začínala myslet, že kamarádky v Brně uvidím tak akorát na fotkách na facebooku. Jenže, nakonec se z nás stali největší cestovatelé z našeho města a paní v prodejně jízdenek přišla dokonce s návrhem, že by Raubíř měl mít už doživotně cesty vlakem zdarma, protože je to nejvěrnější cestovatel. S paní v tomto jednoznačně souhlasím, jízdy zdarma bych navrhla rozšířit i na maminku :-). 

Naším největším kamarádem a hlavním dopravním spojením s celým světem (rozuměj Brnem) je vlak. České dráhy jsou pro mě spolehlivý dopravce a mají jedinou chybu - průvodčí není povinen pomoci mamince s kočárkem do vlaku. A vzhledem k tomu, že jsem jednou opravdu byla nucena rozdělat kočár a nasunout korbičku s dítětem do vlaku a pak vytáhnout spodní část, tak jsem začala řešit, jak cesty vlakem zvládat bez kočáru. 
Přiznám se, že jsem si to nedovedla představit. Jednak kočár představoval skvělé místo pro uskladnění všech věcí, které jsem s sebou potřebovala a taky vždy spolehlivě vyřešil, kde přebalit dítě, či kam ho dát, když usne a já budu chtít obědvat. Sice jsem pořád řešila, aby jel nízkopodlažní vlak, abych nemusela nikomu říkat, ale přece jenom jsem s sebou vezla Raubířovi malý domeček. 
Teď už jezdíme výhradně a jedině s šátkem / nosítkem. A neměnila bych! 


Praktické informace
Ať jedete s šátkem nebo kočárkem, tak dítě do věku 6 let jezdí s Českými dráhami zdarma. Nicméně mu musíte koupit tzv. nulovou jízdenku - tedy jízdenku za 0 Kč. Vy pak jedete za normální jízdné. V Jihomoravském kraji si můžete při častých cestách koupit roční kartu na dítě na všechny zóny za 2400 Kč a s ní pak můžete jezdit všemi prostředky, spadajícími do IDS JMK. Pořádně počítejte, zní to jako pálka, ale vlastně je to jako byste projeli 200 Kč měsíčně! K vyřízení této karty je potřeba rodný list dítěte. Roční karta pak platí pouze když jedete s dítětem - nicméně je přenosná, kdo má dítě, tomu dejte kartu a může jezdit na "vaši" jízdenku. 
Kočár je přepravován jako spoluzavazadlo zdarma, jeho přepravu si však zajišťujete sami. I když se vejde do všech vlaků, nezaručí vám už nikdo, že ho nebudete muset nechat v prostoru dveří, nebudete s ním zavazet ostatním cestujícím při nastupování a vystupování a bohužel ani nikdo (průvodčí) není povinen vám s ním pomoct. 
Pokud je na trati výluka, tak s kočárem jezdit nedoporučuji, protože autobusy náhradní dopravy ani po objednání konkrétního spoje nedojedou takové, aby byly vybaveny místem pro kočárek a většinou se jedná o staré zájezdové autobusy, kde si kočárek máte dát do zavazadlového prostoru a dítě vzít na klín. 


A jak to ve vlaku vypadalo?
Když byl Raubíř miminko (cca 3 měsíce) pravidelně na cestě od domu na vlak usnul a prospal cestu tam i zpět. Já jsem si tak mohla dopřát veget v podobě kávy s sebou, knížky, mobilování apod. S přibývajícími měsíci to začalo být se spánkem slabší, dneska už je spící 15měsíční dítě vlastně zázrak. A s ubývajícím spánkem jsem naopak já musela přibrat věcí do vlaku a vymyslet, jak dítě na našich cestách zabavit. Krátké vzdálenosti se dají s dítětem v šátku a neustálým povídáním a houpáním vydržet. Delší cesty pak už vyžadovaly vytáhnout dítě ven a bavit ho. Zpočátku jsem Raubíře dávala jakoby na nohy: zula jsem si boty, nohy dala na protější sedadlo, dítě do vzniknuté kolébky a bylo. Zábavou nám byly různé knížky (leporela), pohybové básničky a hlavně tunely a koukání z okna.

"Miminko" ve vlaku aneb zde to ještě byla éra kávy s sebou, teď už je nenávratně pryč :-))))

Pravý cestovatelský zážitek začal až když Raubíř seděl a začal stát. To musím říct, že cesty nabyly nových rozměrů a je to zábava nad zábavu. Většinou ve vlaku jí, takže se zabaví na část cesty plněním svého žaludku. Doporučuji vzít s sebou plínu, kterou dáte pod dítě, takže nehrozí zasvinění sedadla. Skvělý na cesty je rohlík, ten dokáže zabavit na dlouhou dobu :-). Dále se nám hodně osvědčují obrázkové knížky z Lídlu a cestovní tenké a přenosné hračky - zapínátka a interaktivní polštářek od Myšiak Monty, navlékací vláček a maňáskové divadlo (u toho se ale musíte oprostit od trémy a přiznat si, že bavíte půl vagonu). Všechny hračky do vlaku musí pro mě splňovat dvě podmínky: lehké, skladné. Už tak cestuji s krosnou, nosím dítě, tak nepotřebuji táhnout těžké dřevěné hračky. Raubíř se část cesty baví sám, kouká z okna, fascinují ho tunely, pokud to jde, sedíme tak, aby viděl na světelnou tabuli (to je dobrý magnet). Vydrží koukat z okna a poslouchat můj popis toho, co je tam vidět. Věta "Jéé, podívej se, tam je ....." se správnou intonací dokáže udělat divy! Nástupiště s lidmi jsou vděčným rozptýlením a pro rodiče vydechnutím, protože je tam toho k popisu spousta a hlavně lze mávat - všemu a všem. A je taky výhodné sednout si tak, aby bylo vidět na vedlejší kolej, protože projíždějící vlaky, to je něco!




S čím se musíte smířit?
  • Smiřte se s tím, že pokud je dítě akční, bude lozit po sedadle a tudíž ho bude ošmatávat. V době epidemie žloutenky pravda nic moc, ale vlhčené ubrousky dokáží ledasco zachránit (ekologie stranou, zdraví máme jen jedno).
  • Fascinace odpadkovým košem - nechápu proč, ale všechny děti to snad přitahuje. Ten hnusný, šedý, orezlý, oslizlý, odpadkový koš pod stolečkem uprostřed pod oknem - chtějí na něj sahat a dokola ho otevírat a zavírat. Zkušenější mámy možná ví, jak od toho dítě odradit, já se snažím na něj především neupozorňovat, takže odpadky ve vlaku zásadně nevyhazuji :-). Anebo až je dítě zase bezpečně navázané v šátku.
  • Slintání okna - obzvlášť tam, kde jsou tunely a dítě se vidí a má neuvěřitelnou touhu dát si pusinku. A to okno je taky nemyté a hnusné, skoro jako ten odpadkáč...
  • Nakukování k druhým - Raubířova největší zábava, obzvlášť, pokud máma udělá něco, aby mu v tom zabránila. S tím svým zubatým úsměvem u této činnosti vytrvává mnohem déle! Nakukuje, ručičku prostrkuje, za vlasy tahá a v lepším případě jen mává spolucestujícím.
  • Neuniknete pozornosti - při cestování s dítětem fakt nehrozí, že byste si v poklidu jeli, schovali se před světem a vychutnávali si jízdu. Jste vidět a slyšet, lidé vás občas osloví, někdy mile, jindy pohoršeně. Raubíř se taky baví tím, že na všechny mává, takže často tu pozornost přitáhne... Je pak ovšem jen na vás, abyste odpovídali na dotazy, usmívali se a nadšeně konverzovali, zatímco vaše dítě začne zrovna předvádět vrcholné kaskadérské kousky (přelez z jednoho sedadla přes stolek na sedadlo druhé).
  • Nezajdete si na záchod - protože dítě na sedadle nenecháte a s sebou si ho fakt nevezmete. 
  • Vy sami se ve vlaku nenajíte ani si nedáte tu vytouženou kávičku - málo místa a dětské ručičky jsou skoro všude. Jednou jsem omylem si vzala ovocnou šťávu.. Skončila rozlitá na sedadle (chráněném plínou), na mně, na dítěti, ale potěšení z pití bylo nenávratně v tahu...
Dělání selfíček ve vlaku je taky dobrá zábava!

Máte-li dotazy ohledně cestování vlakem s dítětem, ptejete se. Myslím, že jsem schopna zodpovědět cokoli. A v příštím článku se můžete těšit na pokračování - hračky do vlaku nebo o cestování po Brně!

Geokačerka

1 komentář:

  1. Na záchod ve vlaku chodím s nosítkem a se psem :) Jinak souhlasím se vším, máme to stejně. Jezdíme k babičce 2 a půl hodiny (plus předtím i potom MHD), dřív třeba půlku prospal a šlo si dát to kafe... Posledně mi spal v náručí, takže jsem měla strach i dýchat a stejně se vzbudil v nejbližší stanici... Má 17 měsíců.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka