Malé velikonoční ohlédnutí

Raubířovy první opravdové Velikonoce! Jsou sice už druhé, ale ty první proležel jako měsíční miminko v postýlce. Vlastně pokud si dobře pamatuji, tak je zrovna prořval jako tur. Taková první pořádná zkouška, jestli jako máma obstojím, nebo se z toho zblázním. No mohla jsem se z toho zbláznit, ale nakonec to nějak šlo.....

A ještě jedna vzpomínka na ty loňské Velikonoce - bylo to poprvé, co jsem Raubíře navázala do šátku. Tenkrát jsem vázala kolíbku, nešlo mně to, pruhy se mně motaly kolem, šlapala jsem po nich, zpocená jsem byla úplně všude, ale dítě v tom pořád bylo volné, mělo schované to, co mělo mít venku a naopak, prostě hrůza! Asi 5x se mně podařilo kolíbku navázat jakž takž správně - ale těch zmařených pokusů... Šátek několikrát letěl do koše - naštěstí jen v duchu. V reálném životě tak maximálně na dno skříně.... Ale i přes moji nervozitu a neustálé zkoušení Raubíř vždycky usnul. Já ho pak rychle dávala ven, protože jsem měla hrůzu, že je tam špatně a že mu ublížím.

Ale nakonec jsme to společně zvládli, vytrvali a dnes jsme za to oba rádi :-).

Poprvé v šátku

A ty první opravdové letošní Velikonoce strávil raubíř kdekoli, jen ne v šátku. Vlastně to byl jeho a tátův den, já jsem jen dělala taxikáře a vařila oběd. Raubíř dostal svoji první žilu. No oháněl se s ní tak, že jsem překvapená, že má dodneška všechny oči on i já.

Řádně se vyparádil (je mně jasné, že by to klidně zmákl i v těch nejvytahanějších teplákách...) a obrazil půl okresu.

Mrskači :-)

Nakonec si vymrskal pěknou zásobu dobrot. Babičky totiž nemeškaly a nechaly si nadiktovat, co všechno dobrého Raubíř jí. Tudíž se u nás žádná čokoláda nebo nevhodné vajíčko nekonalo. Naopak jsme obohatili náš bar křupek a myslím, že s tím vyžijeme do Vánoc :-).

Mrskút

Velikonoce jsme si užili, já převážně v kuchyni, pečením a vařením. Letos jsem to vzala pěkně z gruntu. Beránek, mazanec, jidáše, velikonoční nádivka. 

Tak snad si to mladý pán užil a bude na to hezky vzpomínat. Já rozhodně ano.

Geokačerka