Zápisky z Francie I. - Montpellier

Tak jsem se poprvé podívala do Francie. Nebyla jsem tam nijak dlouho, jela jsem sama samotinká, 19hodin v autobuse a ani vzdáleně jsem se nepřiblížila Paříži. Mým útočištěm na těch pár dní a nocí bylo město Montpellier, ležící na samém jihu Francie, kde průměrná roční teplota se pohybuje okolo 19 °C (no nezní to nádherně?). Přestože se jedná o osmé největší město Francie, s více než 250 000 obyvateli, vůbec se nezdá být tak obrovské. Spíš naopak, přišlo mně to jako trochu větší Blansko :). Možná to bylo díky kamarádce, která už ho má projíté a tak jsem neztrácela čas orientováním se a hledáním. Ale jezdí tam krásné tramway - tramvaje, na kterých je stále vidět, že tento dopravní prostředek zde funguje pouze krátce. 

Co je na Montpellier z mého pohledu turistky opravdu promyšlené, jsou tramvajové a autobusové zastávky. Všechny jsou zastřešené, na každé je jízdní řád a na téměř všech jsou automaty na jízdenky, s jednoduchým ovládáním - i já, která neumí francouzsky ani slovíčko, jsem si dokázala sama koupit jízdenku. Trošku zklamaná jsem byla ale francouzským informačním centrem. Většina materiálů je totiž pouze ve francoužštině.

Jestliže budete v Montpellier delší dobu, doporučuji koupit si jízdenku na 10 cest za 12 euro. Místní jízdenky fungují na principu, že pokud jedete v jednom směru, počítají se vám všechny cesty jako jedna jízda. A to včetně přestupů.

Co v Montpeliier stojí za vidění?

Na projítí Montepllier jsem měla jedno odpoledne. Bylo to málo, nechte si na toto město celý den a pokud budete chtít vyrazit k moři, budete potřebovat dny dva! Všem, co mají trochu rádi dějiny doporučuji projít starou část města, s vítězným obloukem (Porte du Peyrou) a akvaduktem (Saint Clément Aqueduct). Dá se k němu dostat nejlépe asi z centra města, z Place de la Comédie. V okolí akvaduktu je krásný park, vhodný k posezení, odpočinku ve stínu stromů nebo k uměleckému odpoledni. A když vám vyjde počasí, můžete se v parku a pod akvaduktem procházet celý den.

Z náměstí Komedie se dá velmi lehce dostat také do nové části města, jejímž "centrem" je Antigone District. Místo s novou architekturou, která se vyznačuje žlutou barvou domů, s mnoha zrcadlovými okny. Budovy mají také zvláštní tvary, většinou do oblouku nebo do tvaru písmena U a  jsou stupňovité.

Po projítí "starého" a "nového" města byla vlastně tma, takže jsem už víc z krás Montpellier nestihla. Těšila jsem se, že ještě uvidím budovu lékařské fakulty, která je prý nejstarší univerzitou v Montpellier a také krásnou Cathédrale Saint-Pierre, kterou jsem pozorovala pouze z vyhlídky. A taky běžecký parčík, plný různých šlapadel a atrakcí pro sportovce.

Ale místo objevování dalších krás města jsme raději odjeli na pobřeží, podívat se na moře v listopadu.

K moři...
Jestliže budete někdy chtít jet k moři a bude to o víkendu mimo sezónu, určitě si nejprve zjistěte odjezdy autobusů. K moři totiž nejezdí tramway a o víkendech jsou odejzdy autobusů co cca 2-3 hodiny. A to pro někoho, kdo má na ten den odpoledne koupenou zpáteční jízdenku domů, není úplně pohodové. Cesta autobusem ze zastávky Port Marianne trvá cca 30 minut. během těchto 30 minut nejenže opustíte Montpellier, ale máte možnost vidět úplnou proměnu městské zástavby. Poté, co jsme minuli obrovské nákupní centrum (no prostě Vaňkovka v bledě modrém) se začaly objevovat typické, skoro venskovské domky, se zahrádkami, palmami. Podél cesty autobusu navíc vedla cyklostezka, kde se dalo běhat nebo jezdit na kole. Směrem k jihu se potom domečky dále měnily a v těsné blízkosti moře už to byly jen letní bungalowy, které měly v půlce listopadu zavřené okenice a byly zcela opuštěné.

Počasí nám ten den přálo. Sluníčko bylo vidět celý den, obloha bez mráčku a teplota stále kolem nádherných 20 stupňů. Co víc si může Češka v půlce listopadu přát?!? Co nám ale právě nepřálo vůbec, byly odjezdy autobusů. Poté, co jsme dojely na pobřeží jsme totiž zjistily, že autobus nám jede až ve 13.30. Což by nevadilo, kdybych neměla na tu 16h koupenou zpáteční jízdenku. Takže jsme nasbíraly mušle, pokochaly se pohledem a vyrazily těch cca 15km zpátky po cyklostezce pěšky. Cesta nám zabrala 2 hodiny, ale vážně jsme se neflákaly a když byl čas, tak jsme i běžely. Ale viděla jsem moře a namočila si do něj nohy v době, kdy moji kamarádi v ČR vytahovali zimní kabáty a kozačky :)). To už stojí za to :)

I za ty necelé dva dny, co jsem v Montpellier strávila, jsem pochopila, proč tolik studentů chce právě zde studovat. V Paříži jsem nebyla, ale vůbec mě to neláká. Zato sem bych se vrátila hnedka! Je to tu prostě takové příjemnější, nepřeturistované, klidné. Ale věřím, že v letních měsících může být všechno jinak.

Krásné dny přeje Kač.

P.S. A jedna závěrečná fotka: