Na Ukrajinu, respektive na její západní část, jsem se poprvé podívala před třemi lety a nemám na ni úplně nejlepší vzpomínky. 7 dní naprostého utrpení na kole, na kterém jsem se domnívala, že tam budu jezdit. Chacha, kdepak ježdění! Tlačila jsem do kopce, což jsem očekávala, ale tlačila jsem i z kopce, což jsem nejen neočekávala, navíc jsem tím byla ještě více znechucena, než tlačením do kopce. Jeden z mála hezkých dnů jsem si chtěla užít do sytosti, takže jsem pro jistotu hned v druhém kopci zadřela přední kolo mezi šutry a pokojně se odporoučela dolů z kola, přímo na koleno. Možná by to nebylo tak hrozné, kdyby dole neležel špičatý šutr, šikovně položený špičkou nahoru. Nemusím dodávat, které místo si moje koleno pro pád vybralo, že...
Slalom mezi kravincema byl sice na první pohled zábavný, méně už fakt, že nám pršelo na hlavy a odstřikující kravince se nalepily na bidony s vodou. Další den, který většina proležela s průjmem a teplotama, pak už byl poslední kapkou a já se tak strašně těšila domů, že jsem ani nedokázala naplno ocenit fakt, že jsem patřila mezi 5 vyvolených, kterým se průjem a zvracení vyhnuly. Dokonce jsem donutila další dva podobně odolné jedince, aby se mnou vyrazili na výlet a svezla se tak ukrajinským autobusem (hodně stará česká karosa, takže na ukrajinské poměry luxusní vozidlo) a cestu zpět absolvovala vlakem, který těch 30 km jel asi 1,5 hodiny.
Nicméně jsem si i přes toto, nebo možná právě proto celou Ukrajinu zamilovala a vypravila se tam další rok znovu - tentokrát ale kolo zůstalo doma :).
A na co rozhodně nezapomenu je ukrajinská kuchyně. Ochutnala jsem toho opravdu hodně, vareniky, pelmeni, saláty, pohankovou kaši, deruně, ukrajinské oplatky, výbornou přeslazenou limonádu Živčik (ukrajinsky psáno Hubzuk) nebo kvas - něco vzdáleně trochu připomínající naši českou kofolu (ale jenom barvou a tím, že se točí), ale hlavně ukrajisnký boršč. Těch jsem snědla za ty dvě návštěvy nepočítaně. Nicméně by mě nikdy nenapadlo, že se jednou v životě pustím do jeho výroby sama. Ale stalo se a protože výsledek byl oceněn pouze kladně, tak se s vámi podělím o recept.
Boršč - podle receptu od Lyuby L.
Suroviny (množství berte orientační, vařila jsem to od oka): 500g masa (já jsem měla vepřové, ale může být klidně i hovězí), 1/2 menší hlávky zelí, 7 středních brambor, 1 červená řepa, 2 cibule, 3 mrkve, 1 červená paprika, 2-3 stroužky česneku, 2 lžíce rajského protlaku nebo kečupu, 1 kostka hovězího masoxu, nové koření, bobkový list, černý pepř, 3 litry vody a 1 zakysaná smetana.
Postup: V hrnci uvaříme ve vodě maso, nakrájené na kostičky, celou neloupanou červenou řepu, celou neloupanou cibuli, nové koření a bobkový list. V případě nutnosti je potřeba odebírat šum z masa. Mezitím nastrouháme zelí (nahrubo), mrkev (na jemno) a nakrájíme červenou papriku. Vše smícháme a hodně osolíme, aby zelí pustilo šťávu.
Po asi hodině vaření vytáhneme z hrnce řepu a cibuli a vložíme do něj zelný salát, ze kterého nejprve vymačkáme (pořádně) šťávu. Jestliže máme málo v hrnci málo vody, přilijeme (boršč by neměl být úplně hustý, jako třeba naše zelňačka, je více "vodový"). Červenou řepu olopoume a nastrouháme nahrubo. Pokapeme octem a necháme stát. Do boršče ji vrátím až úplně nakonec, před dokončením vaření.
Po cca 1,5 h od začátku vaření přidáme kostku masoxu. Brambory oloupeme a nakrájíme na kostky a přidáme do boršče spolu s prolisovaným česnekem. Boršč trochu zahustíme jíškou. Nejlepší je domácí, já jsem použila kupovanou a taky to bylo dobrý. Na ty 3 litry jsem dala asi 3 lžíce jíšky. Přidáme protlak nebo kečup (nejlépe domácí). Vaříme ještě asi 10 minut a nakonec přidáme červenou řepu. Ta konečně udělá z boršče ten pravý boršč - hlavně mu dodá tu skvělou červenou barvu.
Správně by boršč měl být spíš řidší, pokud dáte jako já hodně zelí, tak je dobré ho zředit a dochutit. Zředit můžeme vývarem (zeleninovým nebo vepřovým - podle druhu masa nebo vodou). Jak jsem byla poučena, dochucujeme solí nebo pepřem, žádné jiné koření tam nepatří!
Boršč servírujeme se zakysanou smetanou.
Dobrou chuť přeje Kač.
P.S. Jenom maličkost: můj první boršč byl poctěn hned několika pochvalami, takže se nebojte, je to opravdu jednoduché!! A dobré ;)!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka