Utrpení jménem prezidentská volba

Možná podle některých z vás, takto zaměřený příspěvek sem nepatří, ale já si myslím, že koneckonců člověk má právo vyjádřit svůj názor a to kdekoli, klidně na nepolitickém a nenovinářském blogu :). A navíc já poslední dny, asi jako většina lidí v republice, nepřemýšlím o ničem jiném a upřímně závidím všem, co mají takové jasno a to už dlouho. Já jsem vlastně původně taky měla jasno. S přímou volbou prezidenta nesouhlasím a patřím mezi to malé procento lidí, kteří si nadále myslí, že prezidenta by v naší zemi lidé volit neměli.

Další věcí, která mě na volbě prezidenta odrazuje, je to, kolik lidí najednou do bojů o Hrad vstoupilo, kolik jich shánělo podpisy, kdo všechno najednou vyplul ze svých každodenních povinností a vrhl se plnou parou do prezidentské kampaně. Proboha, vždyť my máme deset milionů obyvatel a máme tu snad stejně megalomanskou volební kampaň (nemyšleno v přepočtu na peníze) jako Spojené státy. Opravdu tohle šílenství máme zapotřebí?

Uff, zapojení Tomia Okamury a jeho podpisová kauza a odvoválávání se a neustálé dohadování se spravedlnosti ve mně probudily už naprostou nechuť k volbám kdykoli jít, podpisové šílenství a pevné rozhodnutí spousty naštvaných občanů jít a z recese volit pana Franze mně pak na druhou stranu vůbec nepřijde korektní vůči tomu, co vlastně prezident pro náš stát znamená. A co vlastně znamená? Nehodlám tu citovat ústavu, ale podle mého je to někdo, kdy by měl být hoden reprezentování našeho státu v zahraničí, někdo, kdo je tu tak trochu i pro lidi, ale taky někdo, kdo se orientuje v politice a kdo dokáže s politiky jednat. V jednom článku jsem četla, že když se zeptali lidí, aby jim řekli významné politiky první republiky, tak většina lidí zmiňovala Masaryka a Beneše :). 

A tak jsem postupně měnila rozhodnutí. Smířila jsem se s tím, že přímá volba prezidenta je zákonem a ústavou daná změna, se kterou mohu nesouhlasit, ale to je to jediné, co s tím můžu udělat. Jednou to tak je, takže se s tím jako řadový občan holt smířím. Samozřejmě, jít či nejít k volbám, je naše svobodná volba, ale pro mě jsou volby důležitým aktem a nesouhlasím s postojem většiny lidí, že na to kašlou a nechodí tam. Ono nadávání z gauče na politickou scénu je hrozně jednoduché, ale jít k volbám a vhodit tam lístek, od kterého očekávám změnu, též není až tak složité.

Jenže jako složité se pro mě v politických volbách ukázalo, který lístek, se kterým jménam tam vlastně vhodit. Ponořila jsem se do pročítání článků, rozhovorů, webových stran politických kandidátů. Pročítala jsem názory kamarádů na FB, na blozích, názory známých i méně známých osobností, shlédla více či většinou méně vtipná videa na You Tube. Masová kampaň, která se rozpoutala kolem voleb mě docela překvapila. Nejvíce mě ale zaskočily články a příspěvky, s hrozbou většího či menšího zla. Proboha, vždyť volíme prezidenta a ne menší zlo!

V úterý otevírám modrou obálku s hlasovacími lístky a pouštím se do prvního předkola svých prezidentských voleb. Tedy do vyřazení těch kandidátů, o kterých mám naprosté jasno, že jim hlas nedám. Jsou jimi Miloš Zeman, jehož humpolácké vystupování se od dob opoziční smlouvy nezměnilo a možná ještě prohloubilo. I když pro většinu lidí je Zeman vlastně jedinou osobností v celých volbách, tak pro mě tohle není někdo, koho bych chtěla za prezidenta. Do koše letí i lístek jeho údajně největšího a nejsilnějšího protikandidáta Jana Fischera. Ten mně tam vadí asi úplně nejvíc, člověk který dva roky působil v úřednické vládě, která stejně nic nezmohla, se nějakým záhadným způsobem zapsal  do mysli lidí a najednou kandiduje na prezidenta. Jeho vystupování je pro mě o ničem. Následuje ho Jana Bobošíková, to spíše považuji za vtip, když tam její jméno nakonec objevuji. Stejnou cestu vykoná v mém přesvědčení i profesor Vladimír Franz. I když nepochybuji o jeho inteligenci na poli hudebním, tak pro mě je to pouhá recese mladých a s naší politikou nepsokojených lidí. Chápu jejich rozhořčení a dovedu si představit, že právě Franz může s volbama ještě pořádně zamíchat, ale já ho volit nebudu. 

Takže zbývá nám pět kandidátů a já ještě zužuji na menší výběr, neboť odahuzuji i volební lístek Jiřího Dienstbiera a musím říct, že i když původně byl důvod, že je kandidátem ČSSD, tak politická superdebata (bože, to je skoro jako česko hledá superstar,fakt :)) mě přesvědčila o správném rozhodnutí. Nikdo jiný kolem sebe tak neplival jako právě pan kandidát sociálních demokratů. A vzápětí ho následuje i paní Zuzana Roithová, neboť s jejími názory se já neztotožňuji.

Zůstáváme na posledních třech jménech, které jsem ještě zúžila o pana Přemysla Sobotku, neboť je to pro mě nevýrazná figurka, nemastný neslaný kandidát.

Takže ano, já se rozhoduji mezi dvěmi jmény, která vás možná překvapí, ale která prostě vyplynula. Jsou jimi Táňa Fischerová a kníže Karel Schwarzenberg. Rozhodnutí musí padnout ještě dnes, takže na netu lovím politickou superdebatu a pouštím se do sledování. A dnes mám jasno. Půjdu k volbám a budu volit Karla Schwarzenberga. I když si myslím, že tato země už konečně potřebuje prezidentku nebo premiérku jako sůl a i když bych paní Fischerové svůj hlas opravdu dát chtěla. Byla by dobrou prezidentkou, se srdcem pro republiku. Když mluvila, často jsem z ní cítila klid, jistotu a v tom mně připomněla Václava Havla. Ano, ona by byla podobnou prezidentkou. Jenže podle mě, tato země nepotřebuje prezidenta "srdcaře". Potřebuje trochu osobnost, někoho, kdo bude moct jednat s politiky a bude na to mít žaludek. Kdyby byl nyní na prezidentském místě Václav Havel, neváhala bych a dala svůj hlas právě Táni Fischerové. Prezidentem je všek Václav Klaus a myslím, že za jeho úřadování se prezidentský úřad posunul. Už to není euforie z prezidenta zvoleného lidem, prezidenta za kterého jsme zvonili klíčema, který symbolizoval demokracii. Prezident je dneska v podstatě další z politiků, který se musí protloukat ostrými lokty. A proto si myslím, že současný ministr zahraničních věcí bude tento úřad ze jmenovaných kandidátů zastávat nejlépe. A proto mu dneska půjdu dát svůj hlas. S jeho názory se dovedu ztotožnit, nevadí mně jeho politické vystupování, fakt že si šlape na jazyk - no upřímně, pánové, ve včerejší politické superdebatě se všechny ženy ukázaly jako nadmíru lešpími řečníky než vy všichni dohromady! Navíc, má jméno v zahraničí, zná jazyky a vyzná se v politice a to nejen v té naší. Prezidentem by měla být osoba, které si dovedu vážit a tím pan Schwarzenberg je. A jeho vystupování ve všech debatách, diskuze, odpovídání na otázky mě včera přesvědčili, že tohle by podle mého mohl být náš budoucí prezident.

Volby jsou věcí každého z nás, ale jejich podceňování nevede k ničemu. A pokud ještě nejste rozhodnutí, zkuste na to jít od lesa - i moje metoda, je podle mého metoda :).

Mějte krásný volební i nevolební víkend, já stále věřím v lepší zítřky ;),

Kač.

 P.S. a Google to zase vzal po svém :)