Prázdné místo

Před měsícem jsem se konečně dostala do knihovny. Po těch X letech čtení věděckých článků a anglických knížek jsem hledala něco "na odreagování". Měla jsem nejprve chuť sáhnout po něčem opravdu nenáročném, ale když jsem tak procházela kolem regálů, najednou jsem uviděla Prázdné místo - opravdu s velkým "P", protože nemyslím volný plac po nějaké vypůjčené knize, ale knihu J. K. Rowlingové.

Bez rozmýšlení jsem knihu vzala a šup s ní na moji hromádku. Celou cestu domů jsem se pak těšila, jak si knížku otevřu a pustím se do čtení. 542 stránek, vzpomínám na Harryho Pottera, zvládnu tak za 2 dny, takže po víkendu bude hotovo :).

Ale nebylo.. Po víkendu jsem byla na stránce 50 a přemýšlela jsem, jestli knihu dočíst nebo odložit. Zmatená z počtu postav, z nesourodého vypravování a nudného prokousávání se začátkem u každé nové kapitoly... Zaražená z krutosti a až děsivé reality vyprávění, na rozpacích ze sprostých slov a výrazů, překvapená z politického podtextu... Tohle, že je čtivá a pohádková Rowlingová, jakou si pamatuju z Harryho Pottera? Nicméně rozporuplnost recenzí na tuto knihu mě nakonec přiměla vytrvat a knihu dočíst.

Postupně jsem se tak sžila se všemi obyvateli Pagfordu. Tak trochu jsem celou dobu čekala, kdy odněkud vypluje na povrch nějaká aféra mrtvého a všemi opěvovaného Barryho Fairbrothera, ale naštěstí k něčemu takovému se autorka nesnížila. Prostě o mrtvých jen dobře :). Držela jsem pěsti Krystal, aby ustála svoji matku a odsoudila ji v momentě, kdy šla za Tlusťochem. Nesnášela jsem Mollisovi, slizkýho Gavina (aspoň mně přišel strašně slizkej) a Parminder, za její chování k dceři a zároveň za její zjevnou neschopnost v politických záležitostech. Naprosto jsem nemohla vystát Simona - takovýho hajzla mít za otce, tak se asi neznám a naopak fandila Andrewovi, aby konečně přestal být závislý na Tlusťochovi a udělal něco sám za sebe (povedlo se!) a taky jsem mu trochu přála, aby Gaia... hmm, nejsme ale v pohádce, že...

Rowlingová se podle mého v této knize dokázala oprostit od světa kouzelníků a mudlů, od kouzelného světa pohádek, ve kterých zvítězí dobro nad zlem, i když některé postavy vám budou trochu připomínat Harryho "milované" příbuzenstvo. Omlouvám se, jestli prozradím konec, ale podle mého, tady zvítězilo zlo.  I když v půlce knihy se zdálo, že na všechny svině se někde vaří voda a na každého obyvatele Pagfordu se provalí jeho pečlivě utajované temné stránky, každý je něčím zkažený... Nakonec to vlastně dopadlo tak, jak by to dopadlo v reálném životě. Žádná pohádka, žádný happy end, prostě krutá realita našeho světa, která možná některé překvapí tím, že by se něco takového mohlo stát v konzervativní Anglii.

Knížka mě nenadchla. Narozdíl od Harryho Pottera po ní podruhé nešáhnu a potřetí už vůbec ne. Ale je to Rowlingová :). Já osobně si na knížce cením hlavně toho, že napsala něco jiného a že se zatím stále nesnaží znovuvzkřísit Voldemorta, a Harryho Pottera jako už dospělého a navíc ředitele Bradavic zase poslat do boje proti zlu.

Geokačerka

P.S. Jedná se jen o názor, rozhodně toto nechci vydávat za odbornou recenzi knihy. Na to si určitě netroufám. Ale budu ráda, pokud se přidáte se svým názorem.