Projekt příroda

V Brně je tento týden ve znamení festivalu Jeden svět. Díky němu můžete v řadě kin shlédnout ne úplně tradiční filmovou tvorbu. Festival začal v pondělí a trvá až do příštího úterý, takže pokud jste o něm doposud neměli tušení, podívejte se, co je v plánu na víkend - Jeden svět Brno. Ale pokud jste příznivci hollywoodské produkce, tak tohle vás asi nenadchne :).

Já jsem měla o filmu jasno už před měsícem - chtěla jsem jít na Projekt příroda. Trochu mě nalákal i tenhle trailer:

A teď pokud na film chcete opravdu jít, tak zavřete tuhle stránku a dál nečtěte :).

O co v Projektu příroda jde? Poměrně mladý tatínek, řekla bych, je zcela konsternován tím, jak jeho děti tráví svůj volný čas. Dokonce si udělá malou statistiku, aby došel k strašnému závěru, že jeho děti stráví z celého dne pouze 4 % svého času venku. A valnou většinu u počítačů a televizních obrazovek. A proto rozjede masivní projektovou kampaň, která má jediný cíl: dostat děti od televizí a počítačů zpátky do přírody, do lesů. Jako manažer přírody se pustí do propagace, nastikne letáčky, udělá reklamy, objíždí festivaly a převlékne se za veverku (mimochodem ten kostým veverky chci, v tom budu lézt na stromy!!!). Jeho kampaň má úspěch, dospělí na to slyší a fandí mu. Všechno vypadá hrozně optimisticky. Jenže jenom vypadá... Kampaň je jedna strana, realita ta druhá.

Když jsem poprvé viděla trailer, vzpomněla jsem si na geocaching - ten měl taky podobné ambice. A kdo té hře nejvíc propadl? Zase ti, co vždycky tu přírodu rádi měli a chtěli v ní trávit čas. A bohužel to nebyly ty děti, pro které to bylo původně určeno. Když se podívám na kamarády geokačery, tak až na minimum výjimek jsem mezi nima skoro nejmladší!

Ten film nebo možná spíš dokument, mě ale přivedl na jednu otázku. Proč vlastně jsou ty děti dneska pořád u těch televizí a počítačů? Proč my jsme lítali venku, lezli po stromech, vyváleli se v každé kaluži? Já sama děti nemám a řeknu vám, že mám docela strach je mít. Strach hlavně z toho, jestli je zvládnu vychovat... Strach, že budu doma mít televizní povaleče a počítačové maniaky... Děti, které prosedí 40 % svého dne u počítače nebo u televize...

Když se podívám zpět na svoje dětství a porovnám ho se svojí současností, tak taky dojdu k šílenému zjištění. Já u počítače netrávím 40 % dne, ale tak 80 %. Těch zbývajících 20 % spím. Já u toho počítače i jím. Celá moje práce, existence i volný čas se točí kolem počítače. Televizi nemáme, takže tu nesleduji. Ani na počítači nesleduji filmy.. Ale jsem u něj pořád. Ať už pracovně nebo soukromě. 

A tak bychom možná mohli začít u sebe.... Kam se podělo to moje dětství, kdy jsem lezla po stromech a po příchodu ze školy metla na hřiště něco, cokoli hrát? My učíme děti, aby chodily ven, aby trávily venku víc času a sami jen sedíme u počítače a neustále čumíme do těch pitomých chytrých telefonů. I my jsme zapomněli na lezení po stromech a na procházky. Na průzkumy okolí. Jako děcko jsem znala v naší dědině každej barák... Dneska, když už se konečně vyhrabu od počítače a vylezu ven, tak jsem překvapená, kolik jich je tam nově postavený, a že ani u toho jezírka jsem nebyla aspoň 5 let. Nadáváme na nové zástavby, které berou dětem prostor pro hraní, ale my sami do toho prostoru nechodíme. Tak proč by měly chodit naše děti? Komu ten prostor bude chybět, když tam nikdo nechodí, nikdo si tam nehraje?

A největší paradox? Po shlédnutí filmu a návratu domů jsem večer zapnula počítač - jak jinak a tam jsem našla e-mail od mých kolegů, kteří na filmu byli také a chtějí o něm diskutovat. Pomocí e-mailu :). No, myslím, že je na čase začít... Začít sami u sebe. Zvednout zadek a jít ven. Diskutovat můžeme třeba na kopci nad Kamenkou, nebo při procházce cestou na Červený kopec.

Krásný večer a určitě si zajděte na film. Příště by ho mohli dávat v letním kině :),

GeoKačerka