Do práce na kole - týden první

Tak už nám to zase začalo:). Kolo, koloběžka stojí v pozoru, na mobilním telefonu je nejčastěji spouštěnou aplikací RADAR CHMI či WINDGURU (předpověď počasí pro surfaře, pokud někdo nezná). Sukně, šaty, boty na podpatku - vše uklizeno ve skříni, jejíž skoro čtvrtina je prázdná a odvezená do práce. Ne, nestěhuju se nikam a ani jsem se nezbláznila. Jen jezdím do práce na kole (nebo koloběžce) a potřebuji tedy vědět, jaké bude počasí a mít tam něco na převleční, abych to nemusela neustále vozit na zádech. 

Pan Kačer

Poznámka pro absolutní neznalce: Květen je již po několikáté ve znamení velké akce organizace AutoMat Do práce na kole. Ze zpočátku malé akce je dnes celorepublikově rozšířená soutěž doprovázená velkou kampaní podporující rozvoj cyklistiky ve městech a vedoucí lidi k zamyšlení nad svým způsobem dopravování se do práce. Hlavním cílem samozřejmě je vyburcovat ty, co denně zbytečně usedají za volant, aby přešli na jiný způsob dopravy - ideálně ekologický, přátelský k životnímu prostředí, nezatěžující města smogem a zbytečnými emisemi. A právě nejlepším dopravním prostředkem, který také trochu uvolní zacpaná města jsou rozhodně kola či koloběžky. V rámci této soutěže tak pracovní kolektivy vytváří týmy, které celý květen (pokud je to možné a ideálně ještě déle) jezdí do práce na kole či koloběžce. Jednotlivé týmy pak mezi sebou soutěží v počtu najetých kilometrů, pravidelnosti dojíždění, či různých dalších doplňkových soutěžích jakou jsou nej fotka týmu, nej nápad na cyklo vylepšení v daném městě, nej cyklo firma apod. (je toho hodně a nabídka soutěží se liší město od města). Takže cílem prostě je nechat doma auto a vyrazit na kolech do práce. Toť asi ve zkratce. 

Já jsem se zapojila už loni, ale letos mám před sebou mnohem větší výzvu: jezdit do práce na kole (koloběžce) trasu 38 km dlouhou v jednom směru. A jak mně to jde? No posuďte sami:

Den první

Pondělí, budík zvoní v 5 hodin, v 5.30 už tahám Kačera (moje kolo :)) z garáže a v teplotě 3 stupňů nad nulou vyrážím na trasu směr Brno. Ruce mně mrznou už na mostku, který máme 50 metrů od baráku. Nohy přijdou o chvíli později. Noo, to je tak, když někdo nechce věřit tomu, že by v květnu měl jet v zimní výbavě.. Ach jo, nadávat můžu jen sama sobě, takže šlapu, šlapu a šlapu... Za 1 hodinu 45 minut jsem v práci, zmrzlá tak, že mně nohy musejí z bot málem vysekávat. Ale prvních 38 km týmu připsáno a to je přece nejdůležitější.

V průběhu dne se ovšem dostavuje únava, vyčerpání - přece jen, když někdo moc natrénováno nemá, tak nemůže čekat zázraky. Odpoledne měknu a jedu domů vlakem :(.

Den druhý

Kačer zůstal v práci, takže ráno na vlak. V duchu jsem celkem ráda a přemýšlím, že bych mohla Kačera najít s prázdnýma gumama, abych měla výmluvu na odpolední jízdu a nemusela jet. Přece jenom lenost je sviňa... Ale krásné počasí je nejlepší motivací, takže odpoledne už se na kolo vyloženě těším. No, v 19 hodin, kdy se konečně dostávám z práce jsem spíš naštvaná, protože jsem všem nakecala, že pojedu na kole a teď přece nemůžu vyměknout.. Ovšem představa, že dojedu domů až kolem 21.hodiny mě vyloženě neláká. Ale statečně se do toho obuju a ve 21.15 odemykám bránu domova aj s megalomanským bochníkem chleba, který jsem si cestou vyzvedla u maminky (když má pekárna otevřeno do 16 hodin, fakt nezvládám ještě nakupovat). 38 km připsáno do statistik :).

Den třetí

Dneska volím jako dopravní prostředek koloběžku. Ideální představa je ráno vlakem do práce, odpoledne z práce. Kupodivu se na koloběžkování celý den těším, takže dnešní kilometry jsou odměnou za dobře vykonanou práci :). S pojížďkami po Brně to mám 40 km a jeden pár poměrně bolavých nohou - na koloběžce je to namáhavější než na kole. Zážitky s úchylem na cyklostezce raději rychle mažu z hlavy, páč bych zítra asi nevyjela...

Můj modrej :)

Den čtvrtý a v tomto týdnu i poslení, protože svátky se do statistiky nepočítají

Ranní budík ve 4.50 zcela ignoruji, v 5 hodin si říkám, že bych měla vylézt, 5.03 konečně lezu a přesvědčuji se, že jet dneska ráno na kole je skvělý nápad. Pro jistotu se hned oblékám do cyklooblečku, protože je mně jasné, že to se mně nebude chtít sudnávat a tudíž zmíním riziko vyměknutí. Na Windguru žádné srážky nehlásili, takže 5.40 vytahuji Kačera a vyrážíme. První kapka deště mně dopadla na čelo už 6 km od baráku, ale úspěšně ji ingoruji s odůvodněním, že přece jedu celou dobu podél trati, takže když tak sednu na nějakej vlak, kdyby se rozpršelo. 

Postupně mě začínají bolet nohy, ruce tentokrát nemrznou, protože jsem si prozíravě vzala ty zimní rukavice (jejich menší nevýhoda je, že řadit se s nima skoro nedá, páč jsou strašně tlustý). A k bolesti nohou se přidává divný pocit, že asi zmoknu. Ten se mně potvrzuje poměrně záhy, a následně celých 24 km jedu v dešti - ještěže tam mám ten nosič, páč moje kolo nemá blatníky. No stejně dojedu do práce durch a ještě špinavá...

Pozn. výhodou cesty v dešti je to, že vůbec nepřemýšlíte, jestli vás něco nebolí, či zda ještě můžete, ale jak se z toho deště co nejrychleji dostat a ideálně ještě zůstat čistej...

V práci však všechno uschne a odpoledne se kolo hodí. Kolem 21. hodiny se tak úspěšně vracím s pocitem vítezství, když můj tachometr ukazuje 76 km (letošní maximum) - původně jsem sem chtěla napsat poznámku, že těch 76 km bylo prakticky po rovince, ale nebudu to sem psát...

Takže po celém týdnu to máme souhrnně: 192 km, z toho 40 km na koloběžce a 152 na kole. Krásné, jsem na sebe hrdá :).

A cíl pro příští týden: možná budete překvapení, ale nehodlám se překonávat. Myslím, že pokud se mně na 5ti dnech podaří tohle zopakovat, jsem spokojená. Přeci jen, vyhlídka počasí nic moc, na čtvrtek a pátek hlásí déšť a zase takový nadšenec, co jezdí i v dešti, to asi nejsem...

A pokud i vy závodíte, tak šťastnou cestu!

Geokačerka