pondělí 22. září 2014

Putování Polskem #1

Naše putování Polskem trvalo celkem 15 dní. Plán byl projet Polsko od jižních hranic s Českou republikou až do severního přístavu Gdaňsk a to na kolech s plnou polní.

Na úvod malá statistika k celé cestě:
Celkem najeto: 1517 km
Nejdelší etapa: 134 km
Nejkratší etapa: 65 km 
Celkem dnů bez deště: 3 (jinými slovy 12 dní nám pršelo a ne vždy se nám podařilo schovat)
Počet keší: polských 9 a za celé putování 11 (ano, dost slabý výkon, abych tak řekla)
Noclehy: 3 noci jsme spali v kempu, jednu v domečku u úžasné paní, jednu u jeptišek a jednu na nádraží a ve vlaku (i když nevím, jestli zde může být řeč o spánku), zbytek v přírodě pod stanem.


1. den Bohumín - Brzeczce (91 km)
Pro mě tohle byla první zkušenost s cykloturistikou. Pro mého muže to byla již několikátá cykloturistická dovolená, takže díky jeho zkušenostem jsem se vyvarovala mnoha chybám začátečníka a taky věděla, co si vzít a na co se připravit. Nicméně, dokud si to člověk neprožije, stejně není připraven na nic :).
Vyjeli jsme z Bohumína chvíli po poledni za krásného počasí. To ovšem vydrželo pouze hodinu, pak už jsme se uklízeli pod silniční tunel, protože přišla neskutečná průtrž. Za půl hodiny ale bylo po všem a Oskar se zase vesele smál z oblohy a my tak mohli pokračovat směr Reczpospolita Polska.
První den byl jen o najetí co nejvíce kilometrů směrem k vytoužené Osvětimi, což bylo pro mě jedno z míst, které  jsem si dala na seznam "musíme určitě navštívit". A tyk byl o seznamování s kolem. Byla jsem až překvapená, jak dobře to jelo a jak dobře jsem takovou zátěž zvládala. Ale co si budeme povídat, rovinaté Polsko :).

2. den Brzeczce - za Krakow, Wola Luborzycka (98 km) a nejintenzivnější zážitek z celé dovolené
Po bivaku u rybníčku balíme ráno kola a stan a vyrážíme do 10 km vzdálené Osvětimi. Navštěvujeme koncentrační tábor Auschwitz I, kde nás příjemně překvapují informací, že do 10 hodin je vstup zdarma a nemusíme si brát průvodce. Naopak mezi 10. a 15. hodinou se jinak než s průvodcem dovnitř dostat nejde. Jen je nutné nechat si všechny věci v šatně, ani malá řídítková cyklobrašna neprošla kontrolou. Ale díky cestě do šaten jsme objevili obchod s průvodci, kde je i český, takže se to nakonec vyplatilo. 

KL Auschwitz I - Vstupní brána (Osvětim)
  V KL Auschwitz je kromě expozic věnovaných holocaustu a samotnému koncentračnímu táboru také několik domů věnovaných polské historii a polskému národu. Ty ovšem přeskakujeme a z časových důvodů navštívíme jen ty domy, které přináší svědectví o vyhlazení polského národa a Židů. I tak je jich hodně. Asi nejstrašnější dokumentaci hrůz, které se zde odehrály, představují hromady věcí, které zde byly nalezeny a které tak ukazují, kolik lidí zde muselo zemřít. Hromady vlasů, bot, dětských botiček, brýlí, kufrů s nadepsanými jmény, nádobí, past a krémů na boty, kartáčů na vlasy či kartáčků na zuby a hlavně hromady ženských vlasů, které se posílaly do německa na výrobu látek. Na stěnách fotografie vězňů, mnohdy s vyděšenými výrazy, jindy se zcela odevzdanými. Člověk by řekl, že nejhorší pocit bude mít v krematoriu a plynových komorách, ale do těchto míst už docházíme poměrně vyčerpaní sledováním předchozích hrůz. Jediné, co mě trochu mrzí, že se nedá podívat do prostor nemocnice a domu č. 11, kde prováděl své pokusy známý dr. Mengele. Vidíme Appelplatz, zeď smrti, kde byli vězni dříve stříleni (než byl do Osvětimi přiveden vynález plynových komor a tím byl i zefektivněn proces vyhlazování).
Opouštíme KL Auschwitz v tichosti, prodíráme se davou turistů, kteří už se dovnitř dostanou jedině s průvodcem, který je rychle provádí po všech důležitých místech. Rádi, že jsme si to všechno mohli užít sami a přitom s úzkostí, že se něco takového mohlo dít. A já si v mysli vybavuji některé pasáže z knihy Bez štěstí nepřežiješ (Lucky Child) o chlapci, který tohle přežil a říkám si, co jednou může potkat nás...

Koncentrační tábor Osvětim
Osvětim opouštíme s bouřkovým mrakem nad hlavou a zcela zajedno, že do KL Auschwitz II - Birkenau se rádi podíváme zase jindy (a to jsme ještě ráno byla naštvaná, že neuvidím Brezinku jen proto, abychom najeli nějaké kilometry!) a za deště jedeme podél řeky Wisly dál směr Krakow. Déšť se trochu umoudřuje a tak z Krakowa vidíme aspoň náměstí (Rink Glowny), které opouštíme už s mrholením a za deště vyjíždíme z Krakowa hledat nocleh.
To se v zápětí ukáže jako skoro nemožné, protože za městem je stále poměrně hustá zástavba a zavadit o kus lesa nebo odbočku mimo civilizaci se nám nedaří následujících 20 km. Jsem mokrá, unavená a už si chci lehnout, což taky mému muži dám značně pocítit. Zpětně obdivuji jeho trpělivost se mnou. Nakonec se nám daří přemluvit jednu paní a stavíme stan u ní na zahradě, kousek od silnice. 

3. den Wola Luborzycka - ke zřícenině Checiny (100 km) a večerní komáří krize
Ráno po obutí bot zjišťuji, že smrdí a jsou stále mokré. Počasí je nic moc, ale aspoň neleje hned od rána. Naopak, během dne se to ještě vylepší a my tak můžeme nerušeně makat a přibližovat se našemu cíli. Městu Kielce, které máme cestou, se vyhýbáme. Jeho obrovská průmyslová zástavba nasvědčuje tomu, že to nebude nic pro cykloturisty a jízd po hlavních silnicích se užíváme už tak dost. 
Abychom si nezajeli příliš kilometrů, musíme občas jet po hlavní silnici, něco jako naše první třída. A vzhledem k množství kamionů projíždějících Polskem jsou tyto cesty dost frekventované. Přestože řidiči jsou opatrní a objíždí nás více než zodpovědně, nedělají žádné prasárny ani na nás netroubí, raději tyto cesty volíme jen v případě nejvyšší nouze (což se nakonec ukazuje, že je více často, než bychom si přáli). 
Večerní hledání noclehu je zase dobrodružstvím. Nejdříve se ukážu jako geograf na slovo vzatý a modrou barvu v GPSce považuji za vodní plochu. Ovšem, je to světle šedá a ta značí lomy, takže 2x špatně odbočíme a hledáme vodu v místě, kde se těží nějaký kámen. Když už se nám konečně daří najít jakž takž skryté místo na nocleh, zjišťuji, že jsme v komářím ráji a že těm sviním zjevně moc chutná moje krev. Než najdu repelent jsou moje nohy obalené černou havětí. Večer ve spacáku napočítám asi 30 štípanců. A že jsou to mrchy agresivní, největší z nich má průměr 5,5 cm!

4. den od zříceniny Checiny - Michalow (120 km) a návštěva unikátního místa
Ráno opouštíme tábořiště za zvyšující se komáří aktivity, takže ještě dostanu pár kousanců na cestu. Plánujeme navštívit nedalekou zříceninu Checiny, kde ovšem zjišťujeme, že zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce parkoviště (z evropských peněz, jak jinak :)) a tudíž není možné se nahoru dostat. Obdivujeme tam monumentální stavbu jen zpovzdálí a pokračujeme dále na severovýchod. 
V odpoledních hodinách, za krásného počasí dorazíme do dolů v Krzemionkach. Úžasné místo. Prohlídka je možná tedy jen v polštině, ale průvodci je dobře rozumět, navíc i naše polština je každým dnem bohatší o několik slov. A tak se dozvídáme, že jsme v místě, kde se již v době neolitu zcela uvědoměle těžil křemen, nacházející se zde mezi usazeným vápencem.  Na závěr navštívíme i vnitřní expozice, odkazující na druhou světovou válku, které jsou doprovázeny hudbou skupiny Sabaton :). 
Ani dnes nejsme ušetřeni zoufalého hledání noclehu. Nad námi bouřkový mrak, všude kolem nás zástavba. Začínám si pomalu myslet, že noclehy budou naším prokletím. Chvíli čekáme na zastávce, pak zase pokračujeme, pláštěnky na sobě. Nakonec odbočujeme na obec Michalow, která vůbec není v našem směru a bivakujeme skryti za stromy na poli, kde ještě projede asi šest traktoristů. Naštěstí nás nechají být a nevšímají si nás. S bolavým zadkem jdu spát :).

Naše tábořiště uprostřed polí :)

5. den Michalow - Wola Gulowska (120 km) a konečně koupel
Počasí vypadá obstojně a my navíc projíždíme nádhernou krajinou. Kam se člověk podívá, tam vidí obdělané pole a na něm obří úrody. každý kus pole je obdlaný, je na něm něco zasazené. Asi nejvíc překvapivé jsou plantáže malin a rybízů - dlouhé řady a všechny keře navalené bobulemi. Vidíme obrovské chmelnice, sady jabloní a hrušní, švestek. Tyto pohledy jsou nám inspirací v našem stravování a tak zařazujeme do jídelníčku na kždý den k obědu rajče či papriku.
Netradičním zážitkem pro nás je také převoz přes Wislu, most ještě nestihli postavit a tak využíváme Prom. V hlavě nám po převozu jen zůstává otázka, jestli nás náhodou ten převozník neobral, protože naprosto cíleně mluvil tak, abychom mu nerozuměli...

Převoz přes Wislu
Hned za převozem se zastavujeme ve sklepě a dopřáváme si luxusní svačinu makovec a mléko. Nakonec se z této svačiny stane tradice, která nám, vydrží na celé putování - v 10.30 je prostě čas na buchtičku a 0,5l mléka. Nicméně zjišťuji, že nám zmenšují žaludky, protože když se dnes rozhodneme, že si k obědu v Pulawách dáme pizzu na půl, sníme každý z té půlky sotva půlku a zbytek si balíme k večeři.
Večer si přeju jediné - nocleh s koupelnou. Po 4 nocích si ho snad i zasloužím - asi jo, protože mé přání je mi splěno a my trávíme pátou noc v Polsku v domě Agroturystyka u jedné strašně milé paní, která nám k večeři věnuje i 2 pomodory :).

Pokud by vás zajímalo, kudy jsme jeli a co jsme všechno viděli, stáhněte si celou naši trasu zde (je ve formátu gpx). Podkladovou mapu pro Map Source jsem stáhla na těchto stránkách

Pokračování příště,
Cyklistka Geokačerka

4 komentáře:

  1. Krásně napsané! A závidím...

    OdpovědětVymazat
  2. S těmi komáry jsme na Slovensku u jezer po noční stavbě stanu, která byla opravdu v bojovém prostředí, napočítali ve stanu asi sto komárů, které jsme pak půlhodiny vybíjeli...to jsem fakt nezažil. Až ráno jsme zjistili, že jsme vnější plachtu stanu ve tmě a komářím pekle připevnili obráceně :D Když nad tím tak přemýšlím, tak vůbec nechápu jak to bylo možné vzhledem ke konstrukci většiny stanů...ale bylo. Ale stan zvládl i noční déšť :) Jo s komáry je sranda. Jinak hezké Kač ;) Jak už jsem říkal, jsem rád, že jsi rozšířila řady cykloputovatelů...stejně jsme všichni věděli, že je to jen otázka času ;) PS: 4. den a už bolel zadek?
    Jirka S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, já jsem taky ráda! Hned bych zabalila a vyrazila bych zase na cesty. Bylo to prima, aji přes to počasí a komáry!
      Jinak dost dobrej zážitek :)))!

      Vymazat

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka