Kam se podělo to miminko???

aneb Luca slaví  půl roku

6 měsíců... Dnes je to přesně 6 měsíců, co se nám narodila naše malá slečna. Já vím, že to říká každá máma a každý táta, ale uteklo to... Uteklo to hrozně rychle a z toho malého uzlíčku, který jsme si dovezli z porodnice je 65 cm dlouhá dračice, která se nezastaví... a ke svému půl roku nám nadělila obrovské překvapení - postavila se na čtyři a zkouší, co s tím zmůže... ufff... 

Tak moc jsem se těšila na miminko a na čas strávený s ním... Ale druhé dítě už toho času tolik nemá.. a hlavně nemá jen mámu, ale skvělého staršího bráchu, který jí taky věnuje čas, zabaví ji, podá hračku, vymyslí blbinu jen pro ni....

Až vám bude někdo říkat, že jedno dítě nic není, že dvě jsou horší, tak já za sebe říkám, že to tak není. Spousta věcí je jednodušších, protože už to znáte. A jen se naučíte pár nových věcí, jako je sladit čas spánku obou dětí (jasně, párkrát je to pruda, občas si neoddychnu, ale v podstatě máme funčkní režim), vypravit nespolupracující běhající batole (přeškolkáče) a řvoucí mimino, které se nemíní do těch bodyček, dupaček a podobných canců oblést ani za milion a smířit se s tím, že pokud jste měli čas pro sebe, tak teď ho holt budete mít mnohem, mnohem míň a někdy žádný. A ten poslední bod, ten je bohužel stěžejní... Protože pokud si tohle neuvědomíte a nesmíříte se s tím, tak budete jako já několik dní nervit, řvát na děti i na manžela a rvát si vlasy... Tak plešatá ještě nejsem, ale trvalo to, co si budeme povídat. 

A protože to tak moc rychle uteklo, řekla jsem si, že je čas se ohlédnout, co jsme všechno stihli.. Nebyl čas dát si 6nedělní oddych, nebyl čas se rozkoukávat a odpočívat. Tak nějak jsme do všeho padli všichni rovnýma nohama a nakonec z toho byl poměrně úrodný půl rok...

První výlet v cyklovozíku

První noc ve stanu

První cesta vlakem

A na závěr našich pronošených prvních 6 měsíců :-)

Geokačerka