sobota 28. ledna 2012

Himaláje trochu jinak

aneb kde vzít sílu odolat?!?

Celý minulý týden byl ve znamení oslav, hodování a neuvěřitelných dobrot. V neděli jsem proto cvičně stoupla na váhu a v pondělí, poté co jsem ještě stěží vyhrála souboj nad prokletým knoflíkem u riflí, padlo definitivní rozhodnutí: Přestanu žrát a začnu cvičit!
Můj jídleníček tak celý týden tvoří zdarvé müsli k snídani, ovoce na svačinu, poloviční porce k obědu, lehké večeře a především si pevně stojím za svým rozhodnutím nejíst po 18 hodině.. I přes tu šílenou pracovně-školní morálku, která nějakému pravidelnému stravování nepřeje, jsem nasadila "krabičkovou metodu" a jde to :). Respektive šlo to...
Ano, moje předsevzetí a pevná vůle vydržely do včerejšího večera. A to jsem proti tomu 'našeptávačovi a kazičovi všech mých přesvědčení a dobrých rozhodnutí' vyhrála hned dva těžké sety! Nejprve jsem před odchodem do čajovny odolala té luxusně vypadající krabičce sušenek, kterou někdo (nevím proč?!?!) nechal na mém stole v práci. A po návštěvě čajovny, když jsem doprovázela kamarádku a jejího přítele a čekala s nimi v restauraci na vlak, jsem odolala pohledu na skvěle vypadající (a zajisté ještě lépe chutnající) svíčkovou.
Jenže tím můj skvěle rozehraný zápas skončil. Po příchodu domů, poté, co jsem otevřela dveře, jsem pochopila, že jsem ztratila třetí set. Čichové i chuťové buňky byly v pozoru a já jsem vláčena neznámou silou mířila místo do pokoje do jídelny... A tam jsem to uviděla.. 



Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Jasně a zřetelně tam vidím ten nápis "Sněz mě" (nevidíte ho? ale je tam!!). Zápas se začíná bohužel slibně vyvíjet pro mého protihráče, ale zase tak rychle to nevzdám.. Jenom ochutnám, malinký kousíček... Beru vidličku do ruky, ukrajuji malý kousíček, vkládám ho do úst a v tu chvíli vím, že zápas je ztracen. To je výborný, vynikající, hlavně ještě teplý.... Tohle nejde vyjádřit slovy... Plně chápu, proč této buchtě někdo dal jméno Himaláje. I já se s každým soustem cítím jako Reinhold Messner, když poprvé zdolal osmiitisícovku.. Pomalu se totiž i já, sousto za soustem, blížím k tomu vytouženému osmitisícovému vrcholu... A je mně úplně fuk, že hodiny ukazují 22.15...

No já jsem sice svůj první zápas prohrála, ale zde máte recept, ať víte, co se přiklonilo na stranu soupeře:

Buchta Himaláje

Suroviny: 1. těsto: 1 prášek do pečiva, 2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek cukru krupice, 1 hrnek mléka, 0,5 hranku oleje, 2 vejce, 2 lžíce kakaa (my dáváme 3:)
2. těsto: 2 tvarohy (po 250g), 1 vanilkový cukr, 1 vanilkový puding, 1hrnek cukru moučka, 2 vejce, 1 hrnek mléka

Postup: 1. těsto: Vejce vyšleháme s cukrem do pěny, postupně přidáme olej a další ingredience, nakonec přidáme kakao. Zamícháme; 2. těsto: vyšleháme vejce s cukrem do pěny, přidáme puding (prášek, nikoli uvařený!) a nakonec tvaroh. Toto těsto bude spíš řídké.
Vymažeme a vysypeme plech a dáme na něj polovinu tmavého těsta, na to položíme celé tvarohové těsto a nahoru dáme zbytek tmavého těsta. Pečeme v předehřáté troubě na 150° cca 30 - 45 minut (musíme kontrolovat). Buchtu necháme vychladnout a já vám přeju dobrou chuť!

Kač.

2 komentáře:

  1. Hehe, to se tak někdo ma, aby na nej doma čekala takova k nakousnuti připravena pokušení. :) Já co si neudělám, to nemám.
    (Hm, ale ma to vlastně i svoje výhody. Tedy ty váhové, především. :))
    A kolik ze těch osmitisícovek jsi uz zvládla zdolat? ;)

    OdpovědětVymazat
  2. buchtu znám a občas dělám, taková rychlovka! PS: u mě na blogu překvápko pro tebe!

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka

Děkuji, že jste si našli čas a zanechali komentář. Geokačerka