S miminkem do MHD #2

Tentokrát o cestování autobusem

Pravda, autobusem příliš necestujeme. Vlastně se mu spíš snažíme vyhýbat. Ne že by jezdit autobusem s dítětem nešlo, to rozhodně ne. Důvod je ten, že mně je v autobusech špatně a vzhledem k tomu, že musím neustále hlídat dítě, které mění svoji polohu rychleji, než jakýkoli jiný živočich, tak prostě nezvládám být v klidu a jet po směru jízdy.

Ilustrační foto a malá vzpomínka na cestování autobusem na delší vzdálenosti

Velkou výhodou autobusu (a teď nemyslím náhradní autobusové dopravy) je, že řidič je povinen pomoci mamince s kočárkem. Zpočátku jsme cestovali autobusem opět výhradně s kočárkem a to ještě na krátkou tří kilometrovou vzdálenost domov-babička, protože mezi naším domem a babičkou prostě nevede schůdná cesta pro kočárek a při zhoršených podnebných podmínkách (déšť) ani pěšky s šátkem. Kočárek patří do autobusu pouze do prostoru vyhrazený pro kočárek. Objektivně se tam vejde jeden kočárek a jeden úzký golfáč, takže domluvit se na cestu busem s kamarádkou nedoporučuji. Přestože existují nízkopodlažní autobusy, tak jejich tvůrci nepočítali s patníky a už vůbec ne s tím, že pan řidič zastaví tak blbě, že mezi plošinou a patníkem je naprosto nemožná mezera, takže stejně musíte udělat něco jako je výkop kočárku vpřed a doufat, že jste kopla dost silně a kočárek přistane na chodníku (v opačném  případě se prostě sveze po patníku do mezery a zadní kola vám zůstanou viset v autobuse na plošině). Autobus má nicméně tu výhodu, že je to tak malý prostor, že když řeknete, tak se vždy najde někdo, komu je blbé sedět a raději se zvedne a mamince pomůže.

Nejdelší vzdálenost, kterou jsme s Raubířem autobusem urazili, byla z Blanska do Krásenska a ještě s plnou polní, tedy kočárek, šátek + narvaná taška věcma a jídlem na celý den. Máma si jela na přednášku a Raubíře hlídala teta, tudíž muselo být s sebou všechno možné, protože den se mohl odvíjet jakkoli. Samozřejmě o spícím miminku jsem si mohla nechat zdát, takže cestu tam jsme absolvovali za dosti pohrdlivých pohledů pana řidiče se zabržděným kočárem a dítětem na klíně. Nicméně dítě se zabavilo pohledem z okna skoro stejně dobře jako ve vlaku, protivné začalo být až ve chvíli, kdy jsme ho zase navlékla do X vrstev a cpala zpět do kočárku.

Zimní navlečený cestovatel 

Cestování s šátkem má v autobuse pro mě jistou velkou nevýhodu právě v tom, že Raubíř prostě nevydrží zůstat v šátku, když já sedím. A v autobusech se řidič netváří moc nadšeně, když mu tam stojím s dítětem na břichu. A když je to navíc autobus jedoucí po hlavní silnici první třídy, tak to dokonce řidič výslovně zakáže a já si musím sednout.

Další problém jsou spolucestující, kteří snad všichni (včetně řidiče) mají dojem, že v autobuse dítě nepotřebuje / nemá nárok na vlastní sedadlo a pokud nemáte štěstí, že je autobus poloprázdný, tak vás donutí dát si dítě na klín. Opět něco pro Raubíře - sezení mámě na klíně považuje ve svých necelých 16 měsících za potupnou záležitost a dost tvrdě to odmítá! Takže se vzteká a kouše mě, bomba :D!

Dítě do 6 let je i v autobusech přepravováno zdarma, nepotřebuje žádnou svoji jízdenku. Stačí nastoupit a jedete. A s tím místem fakt nevím, nikde jsem to nenašla...

Praktické informace aneb Co se mě osvědčilo

• Na zastávce požádat někoho, aby vám koupil jízdenku a v poklidu si nastoupit zadními dveřmi a neopustit kočárek (pokud jedete tedy s kočárkem).
• Jestliže tam není nikdo důvěryhodný, tak nastoupit nejprve s kočárkem a pak teprve jít koupit jízdenku - eliminujete tak problém, že by řidič odjel bez vás. Než ostatní vystojí frontu, tak vy stihnete zabrzdit kočár, kuknout na dítě a vyjít zase ven.
• Pokud byste nedej bože museli napřed nastoupit a teprve pak řešit nástup kočárku, řekněte řidiči opravdu hodně nahlas, že tam máte kočár, ať nechá dveře otevřené a počká. Minimálně vás slyší zbytek autobusu a někdo se vás vždycky zastane. Důchodci nebo chlapi jsou v tomto dost spolehliví. 
• Raději než s šátkem do autobusu doporučuji nosítko. Prostor mezi sedadly je omezený, nandávání a vyndávání dítěte je taky praktičtější a nespoléhejte na to, že řidič pochopí, že chcete stát a houpat se v bocích, aby dítě klimbalo.
• Nespoléhat na to, že náhradní autobusová doprava disponuje autobusem, který má prostor pro kočárek :-).

Máte ještě nějaké tipy k cestování autobusem? Budu ráda, když mně je napíšete!

Vaše Geokačerka

P.S. A jedna horká aktualita - v sobotu nás čeká celodenní cesta vlakem, držte nám palce :-)!