Štrůdl

Žádný jablečný závin, ale pro mě vždy a jedině štrůdl! Ten nejlepší samozřejmě dělá moje babička a nikdo jiný tak dobrý udělat neumí! To je jasné, to je prostě úděl všech babiček. Stejně tak bude nejlepší svíčková od babičky a nejlepší vanilkový rohlíčky jsou samozřejmě taky od babičky. A ještě bych zapomněla na kakao!! Takový jako moje babička nikdo neumí!

Svoji mamku vždycky uklidňuju tím, že její věcí jsou taky dobrý, ale ještě lepší a nejlepší budou jednou až pro její vnoučata, protože babička je prostě babička :).

A tak jsem se do tohoto vaření, respektive pečení pustila s tím, že sice to nebude nejlepší štrůdl, co jsem kdy jedla, ale že by třeba mohl být aspoň trochu dobrý. A hlavně by třeba někoho mohlo potěšit, že doma je "něco pečenýho" :). Recept jsem samozřejmě získala od svojí babičky :), která kupodivu nedělá tažený štrůdl, ale štrůdl z listového těsta. Možná tím u některých profi kuchařů a kuchařek neuspěje, ale pro mě je to ten nej štrůdl. A když mně k němu ještě udělá kakao... no to se ani nedá slovy popsat ten pocit :))

Jablečný štrůdl podle babičky

Suroviny:

• 2 ks listového těsta
• jablka - nastrouhaná nahrubo, bez slupky
• nasekané vlašské ořechy
• mletá skořice
• cukr krystal
• strouhanka - hrubá
• rozšlehané vejce

Postup: 

Listové těsto musí být změklé, takže ho vyndejte alespoň 2 hodiny před vlastní přípravou štrůdlu ven z lednice. Z každého balíčku uděláme 2 nohavice. Půlku jednoho těsta nejprve rozmačkáme v ruce na obdélníček, pak položíme na vál a vyválíme do patřičných rozměrů - dle velikosti plechu. Na rozválené těsto nasypeme trošku strouhanky. Rozválený plát těsta si "vduchu" rozdělíme na čtvrtiny. Do druhé čtvrtiny dáme jablka, posypeme je cukrem a skořicí a nahoru dáme ořechy. Jednou čtvrtinou zakryjeme a štrůdl převalíme a 2x zabalíme do zbývající poloviny těsta. Konce těsta vždy navlhčíme vodou, aby se těsto dobře spojilo. Obzvlášť pečlivě je nutné vodou spojit venkovní okraje. Těsto zahneme také na úzkých koncích. 

Hotové nohavice štrůdlu povrchu pořádně potřeme rozšlehaným vejcem. 

Nohavice položíme na plech vyložený pečícím papírem - je dobré plech předtím vymazat máslem nebo sádlem, papír se potom lépe přichytne. 

Štrůdl pečeme na 150° asi 20 minut.

Hotový upečený štrůdl vytáhneme hned z trouby, aby nespadl a zůstal krásně nadýchaný. Teplý štrůdl posypeme cukrem a můžeme baštit!

Můj první štrůdl

 Musím se pochválit, povedl se :)). Sice nebyl úplně jako od babičky, ale to nevadí :)). 

A jak připravujete štrůdl vy?!?

Kač.

Ubrečené úterý

Prší... To byla moje první myšlenka dne. A tato myšlenka taky zapříčinila to, že jsem se na ten den vůbec netěšila. Nechtělo se mně vstát z teploučké postele, která tak krásně hřála. Stačilo vystrčit nos, abych věděla, že teplota v pokoji se s tou postelovou nedá rozhodně srovnat! Takže s pohledem na budík a výčitkami svědomí se v 7.30 zavrtávám do duchny a říkám si, že v takovým počasí mně nic neuteče.. Ale nějak nemůžu zabrat. Navíc pořád slyším ten hlas, ty poplašný zvony, co všechno bych měla udělat, co všechno jsem plánovala udělat, co všechno MUSÍM udělat... Ještěže jsem si To Do List poctivě uklidila do kabelky, abych ho náhodou ráno nezapomněla doma :). 

Jenže jsem zapomněla na novou technologickou vymoženost, kterou jsem si pořídila.. Takže když mě 8.10 můj skvělý smartphone již po páté zapípal, že jsem si na dopoledne naplánovala asi 50 úkolů a ještě jsem s žádným nezačala, moje touha selhala a já jsem se vykutala z postele...

Jediný pohled do zrcadla mě okamžitě probral - proboha?!? Moje tělo se zjevně rozhodlo bojovat s přibývajícími léty a všem okolo ukázat, že jsem ještě mladice - ovšem zapomnělo se zeptat rozumu, co on na to.. Jinak si tu "úrodu" na svém obličeji vysvětlit nedokážu.. Vracím se tedy k myšlence, zalézt do postele a vylepšuji ji dodatkem a už z ní nikdy nevylézt, když v tom smartphone zapípá znovu, mrcha... Navíc mám pocit, že si snad sám zvýšil hlasitost upomínek!!

Odevzdaně usedám s hrníčkem ranní kávy k počítači, beru do ruky ten hustě popsaný papír, nazývaný To Do List a když už je venku tak hnusně, aspoň něco udělám.. 

Zdroj

 O půl 11 se zdá, že přestává, nebo aspoň maličko polevuje, takže v rychlosti balím saky paky a konečně vyrážím do práce. Nicméně počasí nezklamalo, stačí abych připravená, v letních botičkách - neboť ty podzimní jsou na bytě a na zimní to přece v říjnu ještě není - otevřela bránu. A juchůůů, už jsou tu špagáty. Než dojdu na konec dědiny, můžu botky i ponožky ždímat, zoufale k sobě tisknu tašky, aby nebyly úplně promáčený a po cestičce kolem kolejí spěchám na vlak. Nevím, jestli se na mě domluvily i stébla trávy, ale z každého odpadne kapka vody přesně v okamžik, kdy pod něj dám svoji nohu!! A abych náhodou neměla pocit, že déšť se zvládne, začne foukat ze všech směrů, takže pokud mně někdo viděl, musel si myslet, že tam snad tančím labutí jezero..

Těším se tentokrát i do vlaku, protože České Dráhy úderem září zahájily vrcholnou topnou sezónu, což v podstatě znamená, že ve vlaku je něco kolem 30 - 35 °C. Paráda, aspoň oschnu. Žel, zrovinka v tomto vlaku nefunguje topení, jak se nám sděluje s úsměvem milá paní průvodčí. Smiřuji se tedy s mokrou obuví.. Brno nás dneska vítá nejen deštěm, ale i naprosto nechutnou podívanou na bezdomovce chrápajícího na nástupišti na lavečce, ach jo. Neznám horší nádraží.

Proč nemůže prostor před nádražím vypadat třeba takto?!?
Zdroj

Cestu šalinou absolvuji naštěstí bez nejmenších potíží, vystupuji a ženu si to ke křižovatce. Nevšimnu si bohužel té obří dodávky, co se řítí rozhodně ne padesátkou, a schytám sprchu! Ještěže jsem měla aspoň ten deštník...

Zdroj

Mokrá, naštvaná a hladová dojdu do práce, kde vytahuji ze skříně chlupatý bačkory a teplý ponožky. Boty dávám sušit, mokrý ponožky taky a už připravuji vše na kávu. Zdá se, že i ubrečený den nakonec může být krásný, obzvlášť když vám vedle vašeho pracovního stolu spokojeně bublá akvárko, v něm plavou rybičky, na stole voní káva a práce jde pěkně od ruky. Já se prostě do tý naší kamenný vždycky tak těším :). Akorát večer zase odcházím s tím špatným pocitem, že jsem stejně neudělala to všechno, co jsem udělat chtěla.. Ale co, zítra je taky den a já doufám, že už nebude tak ubrečený!!

Dnešní ubrečený den mě vedl ještě k jedné věci - založila jsem si na Pinterestu nové album: I do not like. Jaké obrázky se v něm momenátlně nacházejí, jste mohli vidět během čtení :)

Kač.

P.S. A ještě jedno pozitivum to má - kupodivu se mně podařilo přinést zpátky domů i deštník :)!!

Jeden jim všem káže ....

Podle některých se určitě tento můj příspěvek bude dát zařadit někam do sekce "ta teda objevila Ameriku", ale někomu holt některé věci trvají déle :). A já jsem letos o prázdninách opravdu učinila objev hodný skoro Nobelovy ceny :) - i když Nobelova cena není asi to úplně pravé, spíš "ceny nejpozdějšího objevu krásy a dokonalosti příběhu o hobitech, elfech, trpsalících, lidech, a jednom prstenu". Ano, řeč není o ničem jiném, než o knize J. R. R. Tolkiena, respektive o celé trilogii: Společenstvo prstenu, Dvě věže a Návrat krále.

Když jsem poprvé viděla film - Společenstvo prstenu, byla jsem nadšená. Pamatuju si to dodneška :), hlavně to, že jsme na ten film šli pěkně celá rodinka. Na ty neuvěřitelně tvrdý sedadla v blanenském kině, no kdo tam byl, myslím, že mu tvrdne zadek ještě teď. Ale abych naše kino tak nehaněla, teď už mají nový sedačky, měkký :)). A taky na popcorn v půllitrovém kelímku na pivo :)). Ale zpátky..

Elfové a trpaslíci mě nadchli, hobity jsem si zamilovala a už druhý den jsem mířila do knihkupectví, abych si nakoupila všechny tři díly v tištěném, knižním vydání :). Donesla jsem si knížky domů, našla jim místečko v naší knihovničce a tam je nechala dalších 10 let. Zkusila jsem je otevřít, ale nějak to nešlo. Filmy jsem viděla všechny, ale knížku nepřečetla ani jednu :(.

Až letos. A nechápu, jak jsem mohla tak dlouho vydržet bez toho zážitku přečtení těchto knížek!! Navíc, když nejhodnotnější znalosti malých hobitů jsou z oblasti zeměpisu a dějepisu - kdo by se do takové knížky nezamiloval :)). Tak dokonalý cestopis, skvěle propracovaný příběh, rodokmeny, jazyky. Žasla jsem na každé stránce, neustále si hledala v mapě, kde přesně se hobiti nacházejí, kde je Temný hvozd, kde Mordor, a jak daleko to mají k hoře Osudu. Postupně jsem litovala, že se elfština neučí na fildě a v každém parku poslouchala, jestli neuslyším táhlou entštinu. A postupně jsem po večerech došla společně s hlavními hrdiny až k osudné hoře Osudu, až na konec tohoto příběhu. Z pohledu geografa, nejdokonalejší cestopis, jaký jsem četla. Z pohledu historika, skvěle a poutavě napsaný příběh, vylíčení nejvýznamnějších bitev a pefektně zpracované rodokmeny významných rodů.

Myslím, že minimálně všichni studenti kombinace De-Ze by měli mít tuto trilogii jako povinnou. A ti co mají zeměpis s jinou kombinací, by ji měli mít v povinně volitelné literatuře! Protože lepší geografický dílo jsem neviděla!

A jestli jste nečetli, tak začněte, je to opravdu neskutečný příběh...

Krásný večer, Kač.

Dýňová polévka aneb Premiéra s dýní hokkaido

Dostala jsem dýni. Svoji první dýni v životě!! Ještě nikdy jsem vlastně dýni jako takovou v ruce nedržela - pokud nepočítám takový ty okrasný tvrdý dýně, co jsme mívali jako úžasnou dekoraci v oknech a nebo ty vydlabaný na Helloween. 

Ale tentokrát to nebyla okrasná dýně, ani helloweenská, ale Dýně Hokaido! Už rok o ní slýchám ze všech koutů, protože je jednoduché ji vypěstovat a dlouho vydrží. Tudíž se z ní dá krásně vařit i v zimních měsících.

Dlouhou jsme přemýšlela, co s milou dýní udělám... A nakonec padla volba na mé oblíbené polévky. Moje babička mně vždycky totiž říkala: "Jez polívku, po té se roste!". Asi dobře věděla o čem mluví, vzhledem k tomu, že je vysoká 150 cm a já jsem ji přerostla už ve dvanácti :)). Inspiraci jsem našla na internetu, prozkoumala pár receptů a pak se pustila do svého:

Dýňová polévka

Suroviny:

• kilová dýně hokkaido
• 1l vývaru
• 1 střední cibule
• 3 stroužky česneku
• máslo
• muškátový oříšek - mletý
• sůl, pepř
• bobkový list
• nové koření

Postup:

V hrnci rozehřejeme máslo a na něm osmahneme cibulku - do zlatova. Pak přidáme na kostky nakrájenou, oloupanou dýni, kterou jsme již před tím zbavili zrníček. 

Asi 10 minut dýni restujeme, potom přilijeme asi 3/4 horkého vývaru, přidáme bobkový list, nové koření, sůl, pepř a muškátový oříšek a 20 minut vaříme pod pokličkou.

Mezitím na pánvičce bokem lehce osmahneme česnek, pokrájený na plátky a přidáme ho do uvařeného polévkového základu. Až je dýně měkká, vytáhneme z polévky nové koření a bobkový list a vše ostatní rozmixujeme tyčovým mixérem. Nelekejte se, pokud se vám z dýně  stane skoro kaše - ale nevadí, potom jednoduše vše zředíme vývarem!!

Podle hustoty dolijeme zbytek vývaru, polévku přivedem k varu a přidáme do ní smetanu. Zamícháme, dosolíme, na pánvičce osmahneme chleba na krutonky a můžeme jít jíst :)

Dobrou chuť,

Kač. 

Cesta kolem světa

aneb návštěva ZOO Zlín Lešná

Krásné sobotní počasí jen nabízelo vydat se někam do přírody, ven, pryč od počítačů. A kdyby člověk navíc věděl, že je to snad poslední krásný dnešní den, tak já bych si nemohla vybrat lépe! Čekala mě totiž cesta kolem světa a měla jsem na ni jen pár hodin!

Na naší cestě jsme chtěli projet celkem čtyři kontinenty. Celou výpravu jsme začali v Africe, konkrétně v Etiopii. 

Etiopie nás vítá

Zde na nás čekaly nádherné chýše, vybavené a zařízené domečky etiopských obyvatel. 

 

Celým územím se vinula řeka Spása, která řídí život všech obyvatel vesnice. Sloni se proháněli kolem nás, žirafy a zebry si nás nedůvěřivě měřily z dálky a neodvažovaly se přiblížet - nakonec ale přeci jen udělaly pár kroků. Nosorožec se chladil ve stínu a raději vůbec nevylízal. Dželada si právě užívala výborný oběd, takže nám absolutně nevěnovala pozornost a zuřivě chroupala zeleninu a ovoce. Po celou dobu nás provázel také křik různých druhů ptactva. Surikata si zuřivě budovala novou noru - asi už jí stará nevyhovovala :). U vody nás vítali krásní růžoví plameňáci, které hojně doprovázeli i místní kachny. Král zvířat v klidu odpočíval ve své džungli, nikým nerušený se vyhříval na slunném místě.

Z Afriky jsme se přesunuli do Asie, kde slaměné dřevěné chýše byly nahrazeny asijskými pagodami, himalásjkými zvony štěstí a různými dřevěnými zvonkohrami. Zahrádky byly zdobené bonsajemi, budhistickými doplňky a kameny, modlitbami a symboly Buddhy. Posedět jste mohli za doprovodu uklidňujících meditačních písní. Přes zavěšený most nad řekou jsme se dostali až k supům, kde se na zemi válely i zbytky kostí z poslední supí hostiny. 

 

Vzduchem se prohánělo několik různě velkých ptáčků a ptáků. Navštívili jsme území pandy červené, která na vše pečlivě dohlížela z nejvyšších pater stromů, potkali velblouda i s malými velbouďáty. Po rybníčku se proháněla černá labuť, kterou jsme si mohli nakrmit, na řece byl k vidění nádherný pár pelikánů. Tygr se líně protahoval na slunném pahorku a opice zase odpočívaly ve vyšších patrech stromů.

Z Asie je to do Austrálie coby kamenem dohodil a tak jsme se brzy z mongolských stepí a japonských bonsajových zahrádek přenesli ke klokanům a pštrosům. Náš nejmenší kontinent je sice plný endemitů, ale s přibývajícími hodinami jsme neměli moc času na jeho podrobné prozkoumání a rychle jsme se přes ptačí voliéru ubírali za Pacifik, do Jižní Ameriky. 

Tam nás přivítaly lamy - alpaka i vikuňa (první zmiňovaná chovaná na maso, druhá na velice kvalitní vlnu). Všude kolem rostly vysoké kaktusy, skoro jsme za nimi nebyli vidět!! 

Po jihoamerických pampách se proháněli další pštrosi a tapír, zatímco mravenčník líně oddechoval ve stínu a nejevil známky aktivity. Největší akcí ale byl ostrůvek kotulů, kteří zkušeně ručkovali po lanech, skákali ze stromu na strom, pobíhali po zemi a proháněli myšice, které se jim tam usadily. Zkušeně se také starali o malá mláďátka, která jim letos přibyla a která se teprve učí prvním krůčkům na svých drobných nožkách. Jejich dlouhatánské ocasy se kolem nás jen míhaly a my nestačili otáčet hlavu, kde se děje zajímavější akce.. 

Pomalu jsme přešli k tropickému pralesu na poloostrově Yucatán a na závěr se ještě vypravili do nejzažšího kouta Jižní Ameriky, až k samotným tučňákům. Ti sice nejprve vypadali, že půjdou spát, ale nakonec neodolali naší návštěvě, zvědavě vylezli ze svých hnízd a rozloučili se s námi krásnou večerní písní (no takový řev, jsem od tak malého zvířátka teda fakt nečekala!)..

Ale stejně jsme neodolali a na závěr ještě navštívili gorilu - přece neodletíme bez exluzivní fotky ;)!

Naše cesta kolem světa tak končí po necelých 4,5 hodinách. Ale určitě by se dala ještě prodloužit. K vidění je toho tolik, že by tam člověk dokázal strávit celý den! Prostě jednoznačně naše nejkrásnější ZOO. A díky volnému pohybu zvířat se opravdu cítíte trochu jako na cestách a ne v zoo :)).

Krásné podzimní dny,

Kač.

Tak trochu jiná Zastávka

Každý máme oblíbená místa, kam se rádi vrátíme, která ukážeme svým kamarádům a přátelům a nebo kam zajdeme i jen tak sami si sednout. Za dobu, co jsem bydlela v Brně, jsem však vyhledávala spíše hospody, kam zajít s kamarádama na pivko a nebo na polední meníčko. S přibývajícími léty a hlavně pracovními povinnostmise návštěvy hospod postupně omezili a restaurace taky docela často vyměním raději za maminčin oběd nebo vlastnoručně vyrobenou večeři :). A společenská setkání se pomalu a jistě přesunula do kaváren :). A věřte, že jsem ani netušila, kolik jich v Brně je! A jakých!

Minulý týden jsem měla možnost navštívit Kavárnu a Pekařství Zastávka, v Brně - Židenicích. 

Kavárna a pekařství Zastávka (zdroj)

Byla jsem nadšená! Krásné prostředí - starodávný nábytek, křesílka, židle. Příjemné posezení, milá obsluha, navíc malá kavárnička, opravdu jako stvořená pro posezení v malé společnosti nebo jen tak si sám sednout s kávou.

Kavárna a pekařství Zastávka - interiér (zdroj)

A ta káva - pěkně na podnosu, s vodou a buchtičkou ;) - hlavně buchtička byla milé překvapení!! Moje chuťové buňky se ovšem rozhodně nehodlaly spokojit s malou buchtičkou ke kávě a hned mě vyhnaly k pultu, kde se prodávají přímo zde upečené dobroty. Sladké, slané, buchty, koláčky, muffiny, ale i klasické pečivo. Prodávají zde i bagetu s kozím sýrem. Mým očím a uším však učaroval Sýrovo-cibulový quiche (jak jsem byla poučena, čteno "kiš"). Tohle slovo slyším prvně, dochází mně ovšem, že to bude slaný koláč a navíc kromě jasných ingerdiencí, jako byl sýr a cibule, jsou v něm černé olivy. Takže jsem to riskla, vyzkoušela a byla překvapena výtečnou chutí, krásným naservírováním a skvělou kombinací všech ingrediencí. Jedním slovem - quiche doporučuji, určitě si dejte!

Naše posezení jsme ještě protáhly o další chod, tentokrát už jsem ale neochutnávala kávu, ale dala jsem si kakao. Bylo sice výborné, ale jeho teplota - řekla bych již byla hodně pod teplotou, kterou považuji za teplé, natož aby to bylo horké. To mě trošku zklamalo.

Za zmínku také stojí nádherná malá útulná zahrádka, která je součástí kavárny. I když nevím, jak se na ni tváří obyvatelé horních pater domu. Ale zase v kavárně asi tolik rámusu nenatropíte ;).

A klidně mně můžete doporučit další kavárnu, s blížícím se koncem října se stává toto téma aktuálním ;).

Kač.